Houbařská sezóna v plném proudu

Houbaření je u nás v Česku v podstatě národní sport. Jakmile trochu zaprší a oteplí se, zhruba 70 % národa popadne košíky a zmizí kdesi v lese. Těšíme se jak na lesklé klobouky, tak na chvilku ticha, vůni jehličí i onu tradici, kterou si tak úspěšně předáváme z generace na generaci. Každý z nás má zrovna teď před očima živý obrázek svého dědečka, či maminky, jak u stolu čistí hřiby starým zavírákem se zahnutou čepelí a místností se line jejich vůně. I když se doba plynule posouvá dál, ty nejlepší principy zůstávají stejné. Dobrý košík, ostrý nůž a vrozený instinkt, kam šlápnout, který bude hořký a jak to všechno poznat.

V tomto článku se spolu podíváme na to, jak si houbaření ještě o chloupek zpříjemnit tou správnou výbavou, jak v lese poznat ta nejlepší místa a co s úlovkem udělat, aby z něj byla ta nejlepší kulajda, jakou jste kdy jedli. Zkrátka - jak na houby jako profíci!

Takže boty nasadit, košíky připravit!

Obsah

• Jak vybrat houbařský nůž a co by mu nemělo chybět
• Proč vsadit na dřevěnou rukojeť
• Osvědčený Tip: Personalizovaný houbařský nůž jako dárek
• Kdy a kde v Česku hledat houby?
• Jak správně uříznout houbu aneb Kdo má tedy pravdu?
• Co s sebou vzít na houby (Výbava houbaře - Checklist)
• Jak zpracovat houby po sběru
• Kulajda: recept na poctivou polévku z čerstvých či sušených hub
• Kdy jindy, než teď

Jak vybrat houbařský nůž a co by mu nemělo chybět

Správný houbařský nůž poznáte podle krátké, obvykle 5 až 8 centimetrů dlouhé čepele, která je mírně zahnutá. Tento tvar však není pro parádu, ani jen tak ze zvyku, zahnutí totiž kupíruje kulatý tvar třeně (nohy) hřibu, takže ji uříznete čistě a jedním tahem, aniž byste zbytečně rýpali do podhoubí.

Co se týče čepele, většina zkušených houbařů volí nerezovou ocel. V lese je vlhko, často prší a houba samotná obsahuje hodně vody a vlhkosti. Uhlíková ocel sice skvěle drží ostří, ale v mokrém prostředí vám velmi rychle zčerná a začne rezivět, mnohem častěji trpí na korozi. Nerezovka je prakticky bezúdržbová, po příchodů ji stačí otřít, naostřit a máte klid!

No a každý ví, že kvalitní a poctivý nůž na houby má na konci rukojeti štěteček, ideálně z kančích štětin. Proč? Protože je nejlepší očistit houbu od jehličí a hlíny hned na místě. Doma pak v kuchyni nebudete mít nečistoty z lesa ani červíky a slimáky, kteří si na hříbku přáli pochutnat ještě před vámi. Dalším plusovým bodem jsou zoubky na hřbetu čepele, kterými snadno “oškrábete” hrubé nečistoty z nohy houby a čepel se díky zoubkům navíc lépe otevírá a zavírá.

Proč vsadit na dřevěnou rukojeť

Možná si říkáte, jestli na materiálu rukojeti vůbec záleží. Z čistě praktického hlediska je dřevo jednoduše o ligu či dvě výš než plast i kov. Vlastně než jakýkoliv materiál…

1. Neklouže: I když máte mokré ruce od deště nebo slizkých klouzků, dřevo se v hladni drží jistě a jen tak ho v jehličí nevytratíte!
2. Nestudí: Když vyrazíte do lesa za studeného říjnového rána, dřevěná rukojeť je příjemně teplá na dotek, zatímco kovu či plastu se chlad dlouho drží.
3. Nepronese se ani nespadne: Dřevěné nože jsou takzvaně solidní, nijak zvlášť se nepronesou, jako nože kovové, avšak přesto o nich v kapse víte, narozdíl od těch plastových, (což je další plusový bod pro ty, kteří je ze zvyku ztrácí!)
4. Nemá se za co stydět: Nůž s dřevěnou rukojetí k lesu prostě patří. Navíc, čím déle ho používáte, tím hezčí patinu získá.

Houbařské nože

Pokud jde o péči o houbařský nůž, není to žádná věda. Stačí nenechávat nůž na dně mokrého košíku přes noc. Pokud chcete nožíku dopřát o chloupek více péče, můžete rukojeť přejet kapkou obyčejného, či lněného oleje, ale ruku na srdce, většina z nás to stejně neudělá a nožíky skvěle fungují roky i bez toho. U nás v ČistéDřevo.cz se zaměřujeme právě na tyto poctivé kousky, které něco vydrží. (Pokud však již náhodou ošetřující olej na dřevo doma máte, třeba i ten na dřevěná kuchyňská prkénka, ničemu neuškodí jej přeci jen jednou za čas použít. Stačí jej rozetřít lehkou látku či kapesníkem, nechat chvíli působit a nadbytek oleje následně setřít.)

Osvědčený Tip: Personalizovaný houbařský nůž jako dárek

Hledáte-li dárek pro vášnivého houbaře, personalizovaný houbařský nůž s gravírováním je trefa do černého. Na dřevěnou rukojeť vám vygravírujeme v podstatě cokoliv. Od klasiky jako je houbařský nůž “Král houbaření” jakožto dárek pro tátu, (či “Královna houbaření” pro maminku), nebo “Děda, pán hřibů”, ten perfektní houbařský nůž pro dědečka, až po vlastní jména nebo vtipné přezdívky jako je “Lovec klobouků”, nebo třeba jejich Postrach!

Je to sice maličkost, ale udělá z obyčejného všedního nástroje osobní i vtipnou záležitost, kterou žádný houbař z ruky jen tak nepustí. (Navíc si pak můžete jednou za čas jejich povedené úlovky nárokovat!)

A že se vaše ratolest poprvé vypravila do lesa? I je můžete vybavit nožíkem “Houbař junior”, či s jejich jménem. Budou to pak přeci jen brát o cosi vážněji!

Kdy a kde v Česku hledat houby?

“Tak co, už rostou?” To je ta nejčastější otázka sezóny, (a někdy ji slýcháme ještě dlouho před.) Krátká odpověď na “Kdy na houby?” je “po dešti.” Ta delší odpověď většinou závisí na kombinaci deště a teploty. Ideální čas vyrazit je zhruba 7 až 12 dní po vydatných deštích, kdy se vlhkost dostane k podhoubí a následuje stabilní, mírné oteplení počasí (ideálně 15 až 25°C).

Kde hledat podle druhu stromů:

• Jehličnaté lesy (smrky, borovice): Tady hledejte klasické hřiby smrkové, hnědé hřiby (pánské hřiby), babky, lišky nebo ryzce.
• Listnaté lesy (duby, buky): Domov hřibů dubových, křemenáčů nebo vzácnějších hřibů bronzových.
• Pod břízami: Tady téměř s jistotou najdete kozáky březové.
• Okraje lesů a louky: Ideální místa pro bedly, žampiony nebo pýchavky.
• Pařezy: Pokud narazíte na staré pařezy či spadlé kmeny, hledejte václavky nebo hlívu ústřičnou (ta dokonce roste i v zimě).

V Česku jsou vyhlášenými revíry na houbaření Beskydy, Šumava, Vysočina nebo jižní Čechy. Pravdou ale je, že pokud víte, kam jít, naplníte košík v podstatě v každém větším (i menším) lese od středních Čech až po hranice. Řekněme to takto: celá republika jich je plná, když máte kapku trpělivosti a vytříbený čich! Hledáte-li přehled těch nejoblíbenějších hub a na co je použít, skvěle vám poslouží tento náš článek!

Denní doba: Nejlepší je být v lese brzy ráno. Nejen kvůli konkurenci ostatních zapálených houbařů, ale také kvůli světlu. Ranní šikmé slunce krásně zvýrazňuje kontury klobouků v listí a jehličí a houby jsou po noci čerstvé a pevné. Navíc budete doma včas pro dopolední smažák či kulajdu na oběd!

Jak správně uříznout houbu aneb Kdo má tedy pravdu?

Tohle je věčné téma diskusí od hospod po internetová fóra. Někdo věří wikipedii a někdá nedá na rady pra-pra-prababičky. Pravda je taková, že podhoubí je rozsáhlá síť pod zemí a samotný způsob utržení plodnice ho nijak zásadně nepoškodí. Tak tedy - vyviklat nebo uříznout?

Nejšetrnější je způsob kombinace obojího:

1. Houbu opatrně vyviklejte nebo vytočte ze země. Tím získáte celou třeň, což je důležité i pro správné určení druhu (některé jedovaté houby mají u země specifické znaky, jako je tzv. *kalich smrti u Muchomůrky zelené, případně i u dalších jedovatých druhů muchomůrek.)
2. Místo, kde houba rostla, ihned přikryjte mechem nebo listím. Tím zabráníte vysychání podhoubí.
3. Teprve pak použijte nůž k okrájení a očištění spodní části od hlíny a ke kontrole červivosti. 

Odřezání přímo u země se doporučuje spíše u hub, které rostou v trsech (třeba václavky), abyste zbytečně neponičili ty menší kolem.

Pozor: *Kalich smrti je bílá, volná pochva na spodku třeně, částečně ukrytá v zemi, a požití i malé části této plodnice může být smrtelné kvůli silným toxinům poškozující játra a ledviny!

Co s sebou vzít na houby (Výbava houbaře - Checklist)

Abyste se z lesa nevraceli otrávení (ať už v přeneseném či doslovném smyslu), nebo s mokrými ponožkami, nikdy nepodceňte přípravu.

Vše na houby!

• Proutěný košík: Základ. V igelitce se houby zapaří a znehodnotí dřív, než se vrátíte k autu. Košík větrá a houby v něm zůstanou pevné, navíc se nepomačkají ani nepolámou. Můžete jej také při okružním sběru položit na vlhkou zem, košík na vás vždy na místě počká a doma ho stačí nechat uschnout.
• Houbařský nůž s dřevěnou rukojetí: Ideálně ten se štětečkem. (A ještě ideálněji ten s vaším jménem!)
• Dobré boty: Pevná obuv, která nepromokne v ranní rose ani v blátě.
• Repelent: Protože klíšťata, komáři i muchničky dokážou jakýkoliv výlet spolehlivě pokazit.
• Nabitý mobil a offline mapy: Pokud nejste zrovna za barákem, v hustém lese i na horách se člověk ztratí rychleji, než-li by si rád přiznal. Zvláště tedy pokud hledá v kruzích.
• Voda a svačina: Houbaření je celkem tělocvik. Svačina je skvělou odměnou, ale zároveň takové posezení v tichu na pařezu stojí za to, ať už máte košík plný, nebo ne. Nezapomeňte na termosku s vodou či teplým čajem a kuksa či termohrnek tolik místa v batohu také nezaberou!
• Pláštěnka: Pro jistotu.
• Papírový sáček: Kdybyste náhodou našli houbu, kterou neznáte a chcete si to doma v klidu určit podle atlasu (co neznáte totiž nedávejte k ostatním jedlým nálezům).
• Větší sáček či pytlík na odpadky: Nenechávejte v lesu nic, co tam nepatří.

Jak zpracovat houby po sběru 

Houby byste měli zpracovat ideálně do 24 hodin. Jsou plné vody a bílkovin, takže se kazí podobně rychle jako maso. Pokud jsou pevné a zdravé, vydrží v lednici v otevřené nádobě do druhého dne.

• Jak doma houby čistit: Čistěte je nasucho. Voda houbám nesvědčí, nasáknou ji - inu - jako houba a ztratí chuť. Použijte štěteček na noži nebo i lehce navlhčený hadřík/kapesník.
• Jak doma houby sušit: Houby nakrájejte na 3 až 5 mm silné plátky. Sušte na sítech, v sušičce (do 50 °C) nebo na šňůře. Nikdy houby nesušte na novinách, barva z tiskařské černi se do hub vpije a z kulajdy se stane polévka písmenková (a lehce toxická). Usušené houby musí být křupavé a správně by se měly lámat. Skladujte je ve vzduchotěsných sklenicích s bobkovým listem (proti molům).
• Jak doma houby mrazit: Houby před mražením krátce poduste na troše másla nebo je alespoň spařte vodou. Syrové houby po rozmrazení často zhořknou a ztratí texturu.
• Jak nakládat houby: Malé hříbky, lišky nebo ryzce jsou vynikající v octovém nálevu. Krátce je povaříte v osolené vodě, propláchnete a zalijete horkým sladkokyselým nálevem. Ve vyvařených sklenicích přidáte cibuli, kořeněný lák a buď je můžete nechat chytit horkým nálevem, nebo je sterilovat pro delší trvanlivost.

TIP: Hledáte způsob jak houby dlouhodobě uchovat? Inspirujte se těmito skvělými recepty na zavařování hub.

Kulajda: recept na poctivou polévku z čerstvých či sušených hub

I ti, kteří nad hříbky ohrnou nos, si na tuto klasiku často potrpí. Tato verze kulajdy je krémová, sytá a přesně tak akorát kyselá.

Ingredience:

• 1 litr kuřecího nebo zeleninového vývaru
• 200 g čerstvých hub (nebo hrst sušených, předem namočených)
• 250 ml smetany ke šlehání (aspoň 31%)
• 3 brambory nakrájené na kostičky
• 3 lžíce másla a 3 lžíce hladké mouky na jíšku
• 2 lžíce octa (podle chuti)
• Sůl, pepř, špetka cukru
• Čerstvý kopr (nešetřete jím)
• Vejce (volitelné, podle počtu strávníků)

Postup:

1. V hrnci rozpusťte máslo, zaprašte moukou a udělejte světlou jíšku. Zalijte ji studeným vývarem, pořádně rozmíchejte a přiveďte k varu.
2. Přidejte brambory, osolte, opepřete a vařte přibližně 10 minut.
3. Mezitím si na pánvi na troše másla orestujte čerstvé houby. Pokud máte sušené, přidejte je i s vodou, ve které se namáčely, rovnou do polévky.
4. Když jsou brambory skoro měkké, vlijte do polévky orestované houby a smetanu. Nechte společně krátce povařit, aby polévka zhoustla.
5. Odstavte z ohně. Nyní můžete dochucovat a okořenit, přidejte ocet, cukr a nakonec hromadu nasekaného kopru. Už nevařte, aby kopr neztratil barvu a chuť.

Polévku můžete klidně servírovat na krásném dřevěném podnosu s ještě trochou čerstvého kopru, pažitkou či petřelem na ozdobu. Kdo to tak má rád, může polévku ozdobit ztraceným vejcem.

Bon appétit!

Kdy jindy, než teď

Houbaření je sto věcí. Je to klidná procházka v lese stejně tak, jak je to brzké vstávání a hon na klobouky, ať vám je nikdo jiný nevysbírá. Je to také smaženice na chalupě hned po sběru a je to i pečlivé sušení a hříbky, které provoní celou kuchyň na dlouhé týdny. (A hlavně je houbaření kulajda z čerstvých hub!) Můžete chodit na houby sami, nebo s celou rodinou. Dokonce je zcela jedno, jestli domů přinesete celý koš praváků, nebo jen pár babek na bramboračku.

Nejdůležitější je vlastně to, co v houbaření hledáte vy a to nemusí být jen o hřibech. Chvilka na čistém vzduchu vám dá přesně to, co potřebujete a to i v momentech, kdy přesně nevíte, co to je. A s pořádným proutěným košíkem u boku i poctivým nožem na houby v kapse, (který vám sedne do ruky jedna báseň a k tomu nese vaše jméno), je celý tento zážitek zase o kousek lepší.

Tak ať rostou a zase příště!

Související články

• Rozcestník hub a jejich využití v kuchyni
• Sezóna hub v plném proudu: tipy na dárky pro houbaře
• Proč si pořídit proutěný košík na houby – 10 důvodů, proč se vyplatí