AKCE: Pořiďte si vyvýšený záhon nebo pískoviště se slevou až 15 %

Rozhovory

Rozhovory

Dřevo krásně voní, je příjemné a hřejivé, má blahodárné účinky a my ho zkrátka milujeme. A nejsme jediní! Měli jsme tu čest vyzpovídat talentované truhláře, řezbáře a další odborníky z oblasti dřevotvorby, ale také designéry, kutily a mnoho dalších, kteří fandí dřevu v našich domovech. Inspirujte se :-)

Děvče v kroji o řemeslu, tradicích a spolupráci ČistéDřevo.cz

Děvče v kroji o řemeslu, tradicích a spolupráci ČistéDřevo.cz

devce-v-kroji

Znáte Děvče v kroji? Originální produkty, neotřelý humor, pozitivní energie a neskutečné fotky zaujmou hned na první pohled. My na holky narazili náhodou na Instagramu a okamžitě si nás omotaly kolem prstu! Protože sdílíme lásku k folkloru a tradicím, hned nás napadlo, že jsou naše dřevěné výrobky pro holky jako stvořené a zajímavé spolupráci tak nic nestálo v cestě.

Děvče v kroji vyrábí krásné oblečení, doplňky i dekorace inspirované tradičním folklorem a ruční prací našich babiček. Naše proutěné nůše, košíky i dřevěné nádobí a nejrůznější doplňky jejich sortiment báječně doplnily a my tak navázali pevné a doufáme že i dlouhodobé spojenectví. 

Požádali jsme holky o rozhovor a vyšlo z toho krásné povídání o řemeslu, tradicích, folkloru, příběhu značky Děvče v kroji, zkušenostech a dalších plánech.

devce-v-kroji-zima

Jak jste se dostaly právě ke krejčovství? Máte v rodině řemeslnou tradici?

Ke krejčovství, potažmo možná spíš k šití, což je v našem případě rozhodně výstižnější, jsme se dostaly náhodou. Když vzniklo “Děvče v kroji”, brzy nám došlo, že s jedním typem kroje si prostě nevystačíme. A tak jsme metodou pokus-omyl začaly šít a navázaly na tradice a zvyky našich babiček. Zpočátku jen pro sebe, zcela nezištně, abychom měly pestřejší instagramový feed. Když se nám ale začaly doma na ramínkách a věšácích hromadit sukně, rozhodly jsme se je poslat dál. A tehdy bylo našich 10 sukní, kterých jsme se chtěly zbavit, asi během 15 minut pryč! A tak jsme se rozhodly, že začneme šít pravidelněji a ve větším objemu.

Mezi našimi rodiči asi přímo žádný řemeslník není, alespoň pokud na řemeslo pohlížíme jako na rukodělnou tradiční činnost. Ale pradědečci dvou z nás byli ševci, to už se počítá, ne? ????

Proč vás zaujaly právě kroje a folklor?

Tohle je možná otázka na naše rodiče, kteří nás jako děti přivedli na nácvik dětského souboru. A my jsme si to zamilovaly a u folkloru už zůstaly. A ano, prvotní motivace i v těch dětských letech samozřejmě byla obléct si ten kroj! Bylo to tak neobvyklé a netradiční něco takového vlastnit, že nás to přitáhlo k tanci, lidovým písním, tónům cimbálovky, tradicím a folklorním motivům. Evidentně navždy.

devce-v-kroji-folklor   devce-v-kroji-venku   devcata-v-kroji

Kolik členů tvoří váš tým a jak jste se daly dohromady?

Náš tým se skládá z šesti členů. Jsme to my, které denně vystavujeme svoje tváře na sociálních sítích. Málokdo ví, že i za šitím našich produktů stojíme my samy. A občas nám vypomáhají naše maminky, a maminky našich partnerů, kterým za to moc děkujeme.

Koneckonců v tomhle uskupení jsme se daly dohromady díky Barčině mamince, Zuzce, která si na nás chtěla nafotit své uháčkované čelenky, které tvoří pod značkou Zana Creative. Oslovila Lucku k nafocení a jako modelku podstrčila Barču a další cácory. A my už jsme pak nezůstaly jen u focení čelenek.

Kdy vlastně vznikla první myšlenka na “Děvče v kroji”?

Vznikla asi 4. ledna roku 2021. Den poté, co jsme se v krojích poprvé, a patrně i naposledy škrábaly na Lysou horu za sněhem. Se sáňkami. V blátě. Když jsme si pak prohlížely fotky, napadlo nás, že je vlastně hrozná škoda je tvořit „do šuplíku“. Že možná, když na nás lidé tak pozitivně reagovali během cesty na Lysou, možná by se jim líbilo to sledovat i online. Propojit krásné fotky s vtipnými příběhy a naším velmi specifickým humorem. A ejhle! Ono to fungovalo a funguje doteď. 

A kde jste tedy posbíraly své know-how a inspiraci?

Naše know-how vzniká metodou pokus-omyl. Občas něco zahlédneme na Instagramu a rozhodneme se to přetvořit po svém, jindy tvoříme koncepty fotek i produktů samy. A nejlépe se nám tvoří na několikadenních focení v bazénu a se sklenkou vína v ruce. To se ty nápady sypou samy. Některé jsou ale dost životu nebezpečné. Občas bychom potřebovaly nějakého preventistu, který by zvedl varovný prst a zabrzdil nás.

devce-v-kroji-na-louce

Popsaly byste cestu výroby vašeho nejoblíbenějšího modelu, který vyrábíte?

Bezkonkurenčně nejoblíbenějším modelem jsou sukně z modré látky s bílým vzorem, které imitují modrotisk. Je zajímavé, že tradiční modrotisk se u nás tolik neprodává. Jednak jsou sukně ušité z něj dražší, a jednak jsme se také setkaly s názorem, že modrotisk už je „too much“. Moc tradiční, moc folklorní.

Teď jsme si výrobu sukní rozdělily, abychom byly efektivnější. Nejprve je potřeba nastříhat látku. To zvládá nejrychleji Lucka, která připraví naměřené a zažehlené balíčky. Těch se pak ujme Barča s Míšou a balíčky nastehují a opatří výrobními štítky. V dalším kroku sukni Zuzka, Barča nebo Lucka ušije, a následně je pak Verča, Verča nebo Míša oštítkují. Objednávky balíme dost na punk, tím, že nemáme Děvče v kroji na full time, balí ten, kdo má zrovna čas!

Co je pro Děvče v kroji nejnáročnější?

Je to komunikace. Na Instagramu máme rozdělené dny. Každý den odpovídá našim sledujícím jedna z nás, aby se ten nápor rozprostřel. Jde taky o komunikaci mezi námi, občas si nezvládneme předat informace a vznikají nám šumy. A domluvit se na focení? Sladit termín 6 rozlítaných žen s hromadou zájmů? Na to nám mnohdy nestačí středoškolská kombinatorika, čímž zdravíme své profesory z gymnázia. To je mimochodem taky vtipná věc – teprve nedávno nám došlo, že jsme vystudovaly všechny stejný gympl. Akorát jsme se tam kvůli desetiletému věkovému rozpětí najednou nepotkaly.

Občas nám taky vázne komunikace se zákazníky e-shopu. To je naše velká bolest, tam se určitě musíme zlepšit.

Na Instagramu se prezentujete krásnými fotkami, na jaké focení vzpomínáte nejraději?

To je těžká otázka. Protože ke každému focení se váže tolik vtipných historek a zážitků! Navíc těch fotících výjezdů jsme za uplynulé dva roky absolvovaly okolo 80. Ale určitě by to byl mrazivý výšlap na Prašivou, na kterém se naše Míša na zledovatělém terénu málem zabila, nebo letní focení na jižní Moravě, kde jsme měly boží základnu v penzionu Pod humnama v Krumvíři. Určitě musíme zmínit loňské vánoční focení na Libušíně, ze kterého jsme se posadily na zadek úplně všechny. A nesmíme zapomenout na poslední focení roku 2022 ve vánoční chaloupce, která nás uchvátila tradicí i nevšední atmosférou.

devce-v-kroji-skanzen

Jaké jsou vaše plány na rok 2023? 

To vlastně ani my samy nevíme. Pořád jsme „malá firma“, takže svoje plány realizujeme rychle, zběsile a hlavně nahodile. Děláme si legraci, že jeden den vymyslíme produkt, druhý den tvoříme, a třetí den už je na e-shopu. To nás vystihuje. Ta spontánnost.

V roce 2023 bychom ale rády realizovaly rozšíření sortimentu o pánskou sekci, nebo třeba o dámské kalhoty inspirované modrotiskem.

Co se týče spoluprací, z těch si pečlivě vybíráme, abychom jimi neotrávily a nezahltily naše sledující, kteří u nás primárně nehledají reklamu, ale pobavení. Na příští rok se nám něco rýsuje, ale uvidíme, nechceme to zakřiknout.

Podle čeho si vybíráte spolupráce s firmami a čím vás zaujalo právě ČistéDřevo.cz?

Spolupráce s firmami si vybíráme hlavně pocitově. A taky podle toho, nakolik s námi daný produkt souzní. Těžko nás uvidíte dělat reklamu na kosmetické přípravky nebo hygienické potřeby. Snažíme se stále jít tou tradiční cestou. Víme, že v našem případě by reklama na vysavač nebo pračku asi nepadla na úrodnou půdu. Ani to takhle dělat nechceme. Třeba ČistéDřevo.cz jsme si vybraly proto, že dřevěné výrobky z vašeho sortimentu bychom si stejně postupně z velké části koupily jako rekvizity k focení. Líbí se nám vaše výrobky z proutí i dřevěné dekorace a víme, že se budou líbit i lidem, kteří nás sledují a tráví na našem profilu svůj volný čas. Rovněž tušíme, že když si vyfotíme dřevěnou mísu nebo proutěnou nůši, nebude to na našem profilu působit jako pěst na oko.

devce-v-kroji-nuse   devce-v-kroji-hrnek   devce-v-kroji-kosik

Děvče v kroji vrací do povědomí širšího okolí lásku k folkloru, tradicím a všemu, co máme hluboce zakořeněno v našich srdcích. Pokud máte blízko ke krojům, tak si udělejte radost u holek na e-shopu, s naším slevovým kuponem DREVO10 nakoupíte se slevou 10 % ????

V rámci naší spolupráce se pak můžete těšit na krásné fotky, tipy do domácnosti v tradičním duchu, recepty a sezónní inspiraci, jak si pustit trochu toho folkloru, dřeva a proutí i do svých domovů.

9 let s ČistéDřevo.cz – od garáže po ShopRoku!

9 let s ČistéDřevo.cz – od garáže po ShopRoku!

Nahledovy-firma

Rok 2021 byl pro e-shop ČistéDřevo.cz zlomový. Roky usilovné práce a inovací konečně sklidily zasloužené ovoce – vyhráli jsme Cenu kvality v anketě ShopRoku, v kategorii Ruční práce a tvoření. A jak se nám to vlastně povedlo? V následujícím článku se dozvíte, jak dva kamarádi z dětství vybudovali z velkého snu ShopRoku!

Devítiletá cesta z garáže až po ShopRoku 2021

  • 2013 – Kdo je tedy samotným srdcem e-shopu ČistéDřevo.cz? Dva kluci, kteří si chtěli splnit své sny

Majitelé firmy – Tomáš a Tomáš – jsou kamarádi už od dětství. Po maturitě přemýšleli, co budou dělat dál a oba měli velice podobnou vizi – chtěli na trh přijít s něčím, co tam chybělo. A jak tak každý dobrý příběh začíná, i oni dva začínali s podnikáním od nuly – v garáži od táty. “Dřevo je materiál neomezených možností a my sami jej milujeme a rádi s ním pracujeme, proto byl e-shop s dřevěnými výrobky pro nás jasnou volbou,” shodují se oba Tomášové.

firma-kulhos   firma-buclik   firma-ales

  • 2014 – První objednávky a rozšiřování týmu

Začátek byl samozřejmě těžký, neexistoval žádný ucelený koncept a firmě chyběly zkušenosti. Navzdory protestům rodičů kluci vyměnili studium vysoké školy za samostudium oboru, ve kterém se našli, a věnovali mu veškerý svůj čas. E-commerce svět, ve kterém ze začátku samozřejmě neuměli chodit, jim otevřel dveře svých neomezených možností. Najednou se objednávky začaly hrnout a nastal čas poohlédnout se nejen po dalších členech týmu, ale i větších prostorách.

  • 2015 – První větší investice – laser a náš nový sklad v Havířově

Nový (a první pořádný) sklad se podařilo najít v Havířově, kde jsme začali balit naše první velké objednávky. Pro snadnější dopravu zboží od našich truhlářů a řemeslníků jsme pořídili dodávky a do týmu přibyli první brigádníci – nejprve Martin, kterého krátce na to následoval Marek. Oba kluci jsou s námi dodnes, jeden má na starosti laser a druhý vede sklad.

firma-kluci-prkenka   firma-sklad   firma

  • 2016 – Velké rozšiřování sortimentu

Začali jsme ve velkém vyrábět bedýnky, které šly doslova na dračku, takže jsme museli začít hledat další dodavatele, kteří by nám s výrobou pomohli. Také jsme došli k závěru, že proutí by nemělo v našem sortimentu chybět, protože k dřevu neodmyslitelně patří. A tak se sklad plnil a plnil…

  • 2017 – Stěhování do velkého skladu v Šenově a nákup profi laseru

… až se naplnil. Stejnou rychlostí pak rostl i náš tým, a proto jsme se přestěhovali do většího skladu v Šenově u Ostravy. Začali jsme obcházet konference a seznamovali se s lidmi v oboru. Velký zlom přišel s koupí profesionálního laseru, díky kterému se splnil náš velký sen o vlastní výrobě. 

  • 2018 – Stále rosteme a už na to sami nestačíme

Každá úspěšná firma musí jít vidět a proto jsme na sobě stále pracovali a hledali možnosti, jak o sobě dát vědět. Naše aktivity a pozornost se pomalu přesouvaly od výroby a skladu ke kanceláři, a samozřejmě i k obchodním a marketingovým strategiím. V té chvíli nám došlo, že už na to sami nestačíme a došlo ke vzniku marketingového týmu.

firma-kluci   firma-kluci-sklad   firma-izi

  • 2019 – Nový design našeho dřevěného e-shopu

Začali jsme více přemýšlet nad tím, zda děláme vše správně, především s ohledem na lidi – jak ty, kteří u nás nakupují, tak ty, kteří s námi pracují. Vylepšili jsme e-shop tak, aby byl co nejpřehlednější a nejpřístupnější našim zákazníkům, aby měli veškeré potřebné informace po ruce. A vzhledem k rychlosti rozšiřování naší dřevěné rodiny jsme zapracovali i na týmovém duchu – snažíme se budovat ve firmě takovou atmosféru, aby byla pro všechny naše zaměstnance příjemná. Ve firmě si tykáme, setkáváme se i po pracovní době a nechybí ani zajímavé teambuilding akce. 

  • 2020 – Investice do barevné UV tiskárny

Protože se stále snažíme inovovat a mimo prodej a výrobu na laseru pořád vymýšlíme, co dalšího kreativního bychom mohli vyrábět sami, přišel čas na nákup tiskárny. Spojení barvy a dřeva se nám zdálo moderní a díky UV tiskárně umíme splnit nejedno přání našich zákazníků.

firma-laser

  • 2021 – Investovali jsme do kvalitních fotografií

Dřevo nepopsatelně voní, je příjemné na pohled i na dotek – jak ale tyto vjemy dostat k zákazníkovi, který si produkt před koupí na e-shopu nemá jak osahat? Vytvořili jsme krásnou fotomístnost, kde fotíme produkty v interiéru, aby si je zákazník mohl doma lépe představit. Zároveň jsme koupili stroj, jenž dokáže vyfotit produkt z 360°, takže si ho můžete prohlédnout pěkně ze všech stran. Také jsme vyslyšeli volání těch náročnějších zákazníků a doplnili sortiment o luxusnější kousky – třeba výrobky z olivového dřeva a dalších exotických dřevin, nebo například originální korkové batohy a kabelky. 

  • 2022 – Vítěz v anketě ShopRoku

Za naši usilovnou práci jsme získali ocenění, na které jsme opravdu pyšní – stali jsme se ShopemRoku 2021, a to v kategorii Ruční práce a tvoření. Tím to ale pro nás nekončí, naopak! Navázali jsme spolupráci se spoustou šikovných lidí, o kterých ještě uslyšíte. A co se sortimentu týče, už letošní Vánoce se můžete těšit na luxusnější zboží vonící nejen po exotice.

firma-fotomistnost

Co pro nás vítězství znamená?

Jsme rádi, že je naše píle a usilovná práce vidět! Toto vítězství nás samozřejmě nakoplo a chceme našim věrným zákazníkům dokázat, že vítězství bylo zasloužené a že rozhodně nekončíme. 

V první řadě bychom se chtěli zaměřit na udržitelnost provozu. S tím je samozřejmě spojeno ekologičtější balení našich dřevěných výrobků, tedy alespoň tam, kde to půjde, aniž by byla ohrožena jejich bezpečnost při přepravě.

Nemáme rádi plýtvání, proto jsme vytvořili na e-shopu kategorii II. jakost, kde najdete produkty, které jsou sice mírně poškozené, nebo například sloužily k nafocení, ale jsou plně funkční a za výrazně nižší cenou.

Nesmíme zapomínat ani na to, že už nyní přemýšlíme o expanzi do jiných zemí a i když se prozatím jedná o hudbu buducnosti, tak už teď se snažíme v tomto ohledu posunout zase o krok dál.

Vzhledem k tomu, že jsme získali Cenu kvality v kategorii Ruční práce a tvoření, chceme v tomto ohledu naši práci ještě více podpořit a pro naše zákazníky jsme vytvořili kategorii zaměřující se zejména na velice jednoduché DIY tvoření, kde hlavní úlohu hraje právě dřevo. Našim zákazníkům se rovněž snažíme zpřístupnit na blogu a sociálních sítích jednoduché návody na tvoření. Na našem Pinterestu se již nyní můžete těšit nejen na návody, ale i zajímavou inspiraci. Letos plánujeme proniknout i do vod YouTube.

Lidé jsou u nás na prvním místě

Vítězství v anketě ShopRoku je pro nás velkou satisfakcí, ale zároveň i odpovědností a my doufáme, že sortiment dřevěných výrobků bude lidi i nadále bavit a proto chystáme i spoustu zajímavých novinek. Tohoto krásného výsledku bychom ale nikdy nedosáhli bez dvou nejdůležitějších pilířů – našich zákazníků a zaměstnanců

“Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří každý den vyvíjí maximální úsilí pro to, aby ČistéDřevo.cz bylo takové, jaké je dnes a každý den se posouvalo kupředu. A v neposlední řadě děkujeme zákazníkům za pro nás důležitou inspiraci a podporu. Bez nich by tento projekt totiž neměl vůbec žádný smysl.”

firma-fotky

 

Rozhovor s lidovým košíkářem Jiřím Adámkem

Rozhovor s lidovým košíkářem Jiřím Adámkem

Jiri-Adamek

V malebných Beskydech jsme se v předjaří sešli s lidovým košíkářem Jiřím Adámkem, který se pletení košíků věnuje bezmála 40 let. Jiří Adámek se věnuje košíkářství čistě z relaxačních důvodů a také proto, že má rád řemesla a konkrétně proutí se momentálně věnuje málokdo. S panem Adámkem jsme si povídali zejména o tom, jak si správně připravit materiál, kolik proutků k pletení košíků potřebujeme, ale i o odkazu tradičních řemesel v našich končinách.

 

  • Prozraďte nám, jak jste se k pletení košíků dostal?

 

Můj strýc se věnoval pletení košíků, takže u něj jsem to takhle zblízka viděl poprvé. Pak jsem ale potkal kamaráda, který mi to před několika lety ukázal a já jsem v tom pokračoval. A samozřejmě kazil, kazil a kazil, dokud jsem to nezačal mít v ruce. Ze začátku jsem udělal cca 50 zmetků, než jsem vytvořil košík podle mých představ.

 

  • Jaké proutky používáte?

 

Používám vrbové proutky, lze využít jakoukoliv vrbu, která se namane. Konkrétně já mám na pozemku žluté, červené i zelené vrby. Vrbových stromů existuje mnoho a košíky lze plést z jakýchkoliv proutků. Proutky se dají i loupat, na to je samozřejmě speciální postup. Někteří košíkáři si dokonce pěstují i své košíkářské vrby čistě jen kvůli materiálu.

 

  • Lze plést košíky po celý rok?

 

Ano určitě lze. Košíky se totiž vždy pletou ze suchého proutí, které se ale před pletením musí upravit. Samozřejmě není úplně příjemné plést v zimě, protože vám pak mrznou prsty.

vyrobky-z-prouti

  • Jak se tedy takové proutí upravuje?

 

Proutí se musí zejména sklidit, následně důkladně roztřídit podle tloušťky a délky. Možná to zní jednoduše, ale tahle příprava zabere hodně času a navíc je to práce náročná. Vrby obvykle rostou u vody v těžko přístupném místě, takže počítejte, že se u toho i ušpiníte. Proutí se následně nasvazkuje a nechá se na průvanu nebo na slunci usušit, aby neplesnivělo. Předpokládám, že toto svazkování a následné sušení zabere zhruba měsíc. S tím by měl každý začínající košíkář počítat. Když se jde následně plést, tak se proutí musí namočit. Doporučuji namáčet proutí například do staré vany v dešťové vodě, nebo případně do vody dát trochu sody na změkčení.

 

  • Jak dlouho se musí proutky namáčet?

 

Ve studené vodě to trvá až 14 dní, proto je důležité si pletení košíků z proutí pečlivě naplánovat. Pokud ale máte možnost, doporučuji kvůli zrychlení procesu namáčet proutky v mírně teplé (nikoliv horké!), nebo vlažné vodě.

 

  • Vidím, že tady máte nějakou vychytávku, co to máte?

 

To je vlastně ležatý kotel. Kolikrát, obzvlášť v období Velikonoc, jsem měl zakázku na 40 pomlázek a nespočet nejrůznějších košíků, že jsem si musel proces namáčení kvůli zákazníkům trochu urychlit. Takže si pod tady tím kotlem trochu zatopím a proutky pak namáčím ve vlažné vodě, čímž výrazně urychlím jejich přípravu.

prouti-v-kotli   maceni-prouti

  • Kolik proutků spotřebujete na jeden košík?

 

Zhruba od 300 do 500 kusů, záleží samozřejmě na velikosti košíků. Já už mám na to své postupy, takže pletu nejčastěji z 24 proutků a tento postup několikrát po sobě opakuji. Větší koše se pak pletou i z 20, 28 a 32 proutků.

 

  • Poradíte nám, jak získat proutky?

 

Pokud chceme plést z proutí, tak si v první řadě musíme najít vhodný materiál. Na vhodné vrbě se stříhají pouze léta. Musíme hlavně myslet na to, že pokud vrbu jeden rok neostříháme, tak proutky z ní jsou již znehodnocené, ztratí svou ideální pružnost a ohebnost. Správný košíkář by tedy měl mít v první řadě přístup k materiálu.

 

  • A jak proutí uchováváte?

 

Proutí se uchovává zejména suché, schované na místě chráněném před deštěm. Ve stodole pod střechou mám například proutí staré klidně 40 let a nic mu není. Klidně bych z něj mohl uplést kvalitní košíky

 

  • Opravdu 40 let?

 

Ano, proutí je totiž trvanlivým materiálem vhodným třeba i na nábytek i nejrůznější věci denní potřeby. Na rozdíl od dřeva se do něj tak snadno nedostane hmyz a navíc se dobře udržuje.

prouti

  • Co je na pletení košíků nejdůležitější?

 

Rozhodně příprava materiálu. Pokud nemáte dobře připravené proutí, tak košík nikdy neupletete. Taky je třeba znát přesný postup a nesmí se zapomínat pořádně utahovat. Já to třeba už dělám rukama, protože mám praxi, ale spousta košíkářů košík postupně stlouká a vyrovnává kladívkem, aby se jim nerozjel a byl stále pevný. 

 

  • Může s pletením košíků začít i úplný laik?

 

Ano, může, ale člověk se musí obrnit trpělivostí, protože ne hned budete mít dokonalý výsledek. Právě v téhle fázi spousta lidí skončí, protože na to nemají dostatek trpělivosti.

 

  • Za jak dlouho myslíte, že se to člověk naučí?

 

Naučit se to dá klidně za půl dne, ale je to hlavně o cviku. Ze začátku člověk zkazí i několik desítek košíků, než se povede ten první, se kterým bude opravdu spokojený. 

kosikar

  • Mají lidé stále zájem o tradiční řemesla?

 

Na podívání určitě ano, možná se o tom dnes i mluví, že se lidé vrací k tradicím, ale moje vlastní zkušenost je ta, že na trzích lidi zajímají jen stánky s občerstvením. Ale s klasickým povídáním u stánku s řemeslníkem, tak s tím jsem se poslední dobou moc nesetkal.

 

  • A chodíte někam své umění předvádět?

 

Poslední dobou – poté, co jsem navštívil větší trhy třeba v Ostravě a v Katowicích, jsem trochu otrávený z nulového zájmu lidí, tak se teď spíše soustředím na místní řemeslné trhy. Nejbližší možnost, kdy mě uvidíte, je Rožnov pod Radhoštěm v rámci slavnosti Jaro na dědině, která proběhne 21. května, tímto vás samozřejmě v zastoupení Valašského muzea v přírodě na tuto akci srdečně zvu. Obzvlášť pro děti je tato akce nejen zábavná, ale zejména poučná.

 

Pletení proutěných košů patří mezi jedno z nejtradičnějších řemesel v našich končinách, které s trochou cviku zvládne  začátečník. Výrobky z proutí navíc využijete k dennímu používání třeba na houby nebo nákupy. Zároveň ale výrobky z vrbového proutí mohou skvěle posloužit jako netradiční dekorace s výraznou osobní hodnotou. Navíc si můžete být jistí, že vám proutěné zboží vydrží po celý váš život. Slovy Jiřího Adámka: “Proutěný koš, pokud ti ho koza nesežere, tak ho máš na celý život.”

Rozhovor s Kristínou z Made by Kristína

Rozhovor s Kristínou z Made by Kristína

nahledovka-kristyna

Kristína Nemčková je nejmladší vítězkou kuchařské soutěže MasterChef. Vydala vlastní kuchařku s názvem #UPGRADE (inovující tradiční slovenské i české recepty), která se stala bestsellerem. Nedávno si splnila další sen – absolvovala vyhlášenou Le Cordon Bleu v Londýně. Požádali jsme Kristínu o rozhovor a vyšlo z toho krásné povídání o vaření, zkušenostech a dalších plánech.

Můžete nám víc představit, jak kuchařka vznikala?

Nápad na koncept kuchařky #UPGRADE, která je z poloviny o tradičních československých receptech a z druhé poloviny o inovacích k těmto receptům, vznikl přesně na finále soutěže MasterChef před dvěma lety. V publiku seděla i moje „hostitelská máma“ z USA, u které jsem rok bydlela v rámci středoškolského studentského programu. Když se dozvěděla, že budu ve finále, přiletěla a i když během natáčení nerozuměla ani slovo, byla nadšená tím, že jsem pro hlavní chod propracovala babiččin jednoduchý tradiční recept a přetvořila z něho „upgrade“ verzi. Na druhý den, po mém vítězství, se nás doma zeptala, jestli jsme někdy viděli kuchařku s tímto konceptem. Celá rodina se pro nápad s originální kuchařkou nadchla a v podstatě pár dnů poté jsme začali na knize pracovat. 

Spolu s babičkou, která je vášnivou kuchařkou a celý život se tím živila, jsme v naší domácí kuchyni uvařily všechna jídla, moje máma je nafotila a redakčně zastřešila celou knihu. Táta se postaral o výběr tiskárny a balení, bratranec mi pomohl s webovými stránkami a za tři měsíce jsme odevzdali tisková data do tiskárny. Nebylo to vůbec jednoduché a nikdy bych předtím nevěřila, kolik práce stojí za tvorbou kuchařky. Pracovali jsme na knize opravdu denně i 15 hodin a vaření bylo to nejlehčí. Nejvíce času zabralo sepsání receptů a jejich přesných postupů, úprava fotografií, grafické zpracování celé knihy, výběr papíru, obálky, balení a pak i distribuce. Sama bych to těžko dokázala. Do knihy se zapojil téměř každý člen naší rodiny a proto o kuchařce #UPGRADE říkám, že je rodinným projektem.

Knihu jsme vydali na vlastní náklady, bez pomoci nakladatele a distribuce, s prodejem přes vlastní e-shop www.madebykristina.cz.

Dodnes má kniha, díky nápadu propojení tradice s inovací v kuchyni, veliký úspěch a díky jejím prodejům jsem si vydělala na studium gastronomické školy Le Cordon Bleu v Londýně, kterou jsem toto léto dostudovala a získala Grand Diplome.

kristyna-nemc   nemc-kristyna   kristyna-vari

V gastronomii, kde dominují muži, jste startovala jako hodně mladá žena: bylo pro vás náročné s kuchařkou prorazit?

Měla jsem štěstí a taky se mi v hlavě s knihou vytvořila jasná představa. Nechtěla jsem „další“ běžnou kuchařku, barevnou obálku s mojí vysmátou fotkou nebo talířem, ani v kuchařce můj životní příběh. Byla jsem rozhodnuta jít do risku a přenést do knihy svůj minimalistický pohled na gastronomii. Jídlo v mojí kuchařce hraje hlavní roli. Kuchařka #UPGRADE je jednoduše jiná než ostatní kuchařské knihy a přitom tak blízká každému, kdo má rád české a slovenské jídlo. Možná právě „jinakost“ a správné načasování s vydáním knihy mi pomohly prorazit a nemá s tím nic společné genderové rozdělení v gastronomii. Minimálně já tento rozdíl nevnímám.

A jaký vliv na to měla vaše účast v soutěži MasterChef?

Soutěž jsem si užívala od první až po poslední moment a ráda o ní říkám, že to byl intenzivní kurz vaření se stejnými nadšenci do vaření jako jsem já. Nešla jsem do soutěže vyhrát, ani se proslavit. Chtěla jsem si to vyzkoušet, protože už jako dítě jsem se zatajeným dechem hltala každý díl tehdy ještě česko-slovenské verze soutěže. Bylo mi možná 8 – 9 let a já se soutěžícími v televizi inspirovala a doma zkoušela stejné recepty. Taky jsem si v tom čase založila svůj profil na Facebooku s názvem „Jsem MasterChef“, který dnes nese název Made by Kristína. Možná se mi tím splnil dětský sen, ale soutěž mě utvrdila v přesvědčení, že se chci vaření věnovat profesionálně. 

Samotné vítězství MasterChef byla pomyslná třešinka na dortu, nejcennější je pro mě ta zkušenost, přátelé, kteří mi zůstali i po soutěži a taky možnost potkat se a navařit pro tři skvělé kuchaře včetně toho s michelinskou hvězdou!

Mohla jste si díky výhře v soutěži splnit sen jet do Londýna nebo byste si jej splnila i bez výhry?

Výhra v soutěži je půl milionu korun a není tajemstvím, že se musí před vyplacením zdanit, takže jsem dostala něco málo přes 400 tisíc. Roční studium na kuchařské škole Le Cordon Bleu stojí 37 tisíc liber, což je více než milion korun a třeba počítat s náklady na bydlení a život v Londýně. Takže výhra by mi nevystačila ani na jeden semestr. ???? Na studium jsem si vydělala prodejem kuchařky a padl na to celý její výdělek. Dá se říct, že jsem výhru správně investovala do produkce vlastní knihy a její výdělek do vlastního vzdělání.

kris-mch   kristyna

A jaký tedy byl roční kurz v Le Cordon Bleu?

Studium na škole probíhá 6 dní v týdnu, v případě, že si zvolíte program Grand Diplome. Je to kombinace dvou předmětů vaření (Culinary) a pečení (Pastry) a skládá se z teoretických, demonstračních a praktických hodin. Celé studium je rozděleno do třech semestrů, na každého konci musí student složit zkoušky, jak písemné, tak praktické. Hodnocení na konci semestrů je v procentech a hodnotí se nejenom vzhled a chuť jídla, ale i průběh přípravy, dodržení postupů, hygiena a zužitkování všech surovin, čili odpad. Vyučují opravdu dobří šéfkuchaři s letitými zkušenostmi z restaurací. Moje očekávání byly studiem plně naplněny. Byla jsem samouk, do školy jsem si šla pro základy a pochopení technik při přípravě jídel. Jsem si teď v kuchyni jistější a více tomu rozumím a taky jsem krůček od cíle stát se profesionální kuchařkou. Chybí mi už jen to nejcennější a to je praxe.

Co dalšího teď máte v plánu, zůstáváte v Londýně?

V Londýně zůstávám. Během školy jsem využila jediný volný den v týdnu a zaměstnala se zdarma jako stážista v restauraci se dvěma michelinskými hvězdami, Story. Ta mi teď nabídla pracovní místo a v září k nim nastupuji do kuchyně. Bude to dril a já se na něj nemůžu dočkat. Pak budu možná připravena vést vlastní kuchyň. Držte palce!

Co byste doporučila našim čtenářům jako základní vybavení pro domácí kuchyni a do čeho se vyplatí investovat?

Mám ráda méně, ale kvalitně. Jako každý kuchař potřebuji v kuchyni kvalitní nůž. Používám japonské nože z damascénské oceli a nedám na ně dopustit. U nás doma vládne přírodní materiál, zejména dřevo a proto jej mám ráda i v kuchyni. Mojí vášní a taky sběratelským koníčkem jsou keramické nebo dřevěné talíře, kde každý z nich nese vlastní příběh.

Nůž a masivní velké dřevěné prkénko na krájení, na tom bych nikdy nešetřila. Kvalitní nůž je na celý život a nepotřebujete celou sadu, stačí vám 2 – 3 velikosti. A deska na krájení je základ, musí vydržet zátěž i vlhkost a mít dostatečně velikou plochu na krájení. Žádné mini prkýnko! Já osobně ráda doma používám masivní dřevěnou desku z ořechu vyrobenou pro mě na míru s rozměrem 50 x 35 cm. Nemá žádné zbytečné zářezy a díky masivní konstrukci hezky drzí na pracovní ploše. Mimo zpracování masa, na které raději z hygienických důvodů používám plastovou desku, na ní připravuji při vaření úplně vše. 

drevena-miska-buchta-kristyna

Celým světem teď rezonuje téma udržitelnosti a ekologie. Ovlivňuje to vaše přemýšlení nad výběrem potřeb do kuchyně?

Téma udržitelnosti se mě rozhodně dotýká a provází životem při výběru oblečení, surovin, pomůcek v kuchyni. Sleduji taky trendy udržitelnosti při vaření a ještě se učím vařit bezezbytkově. Nejsem odborník na toto téma, ale není mi to ani jedno. Udržitelnost vnímám i z pohledu původu materiálu, ale i výrobního procesu, kdo za výrobou stojí. Když se dá, zjišťuji si více o výrobku a ráda podporuji lokální návrháře nebo výrobce.

 

 

Povídání se zakladateli ČistéDřevo.cz o snech, plánech i o sloučení s Foglio.cz

Povídání se zakladateli ČistéDřevo.cz o snech, plánech i o sloučení s Foglio.cz

rozhovor-se-zakladateli

Letošní rok je pro celé ČistéDřevo klíčovým. Je to přesně 5 let od založení e-shopu, tedy od zlomového okamžiku, kdy se dvěma kamarádům zhmotnil tajný sen. V průběhu pár let naši zakladatelé Tomáš Kruczek a Tomáš Izaiáš vdechli život dvěma e-shopům s dřevěnými produkty a rozhodli se vkročit do neznáma. Rozhovor o začátcích ČistéDřevo a Foglio, jejich oblíbených produktech i o tom, že občas je dobré vykročit z komfortní zóny a přijmout změny, které vám umožní růst.

Jaké byly začátky e-shopů ČistéDřevo.cz a Foglio.cz?

Tomáš K. (Kruczo): Když jsme před sedmi lety brigádničili, trávili jsme společný čas sněním. Chtěli jsme přijít s něčím, co na českém trhu chybělo – a nemělo by – a to je dřevo. My se s Tomem známe odmalička, takže jsme do toho šli spolu (a po hlavě:-)). Z vydělaných peněz jsme si koupili v roce 2015 torzo webu, ale neměli jsme žádné zkušenosti a žádný plán, jen hromadu snů a garáž půjčenou od mého táty. A pak začaly chodit první objednávky… 

Tomáš I. (Izi): Chtěli jsme si podnikání vybudovat sami, krůček po krůčku, takže jsme jeli od nuly a na doraz. Nápadů jsme měli hromadu, ale byl to pokus-omyl. Hledali jsme různé cesty, jak prorazit, sami jsme se teprve učili se dřevem pracovat. Plnohodnotný e-shop ČistéDřevo.cz se nám podařilo spustit v roce 2016 a Foglio.cz o rok později. ČistéDřevo bylo určeno primárně na prodej bedýnek, zatímco na Fogliu jsme nabídku zaměřili na výrobky pro děti. Postupem času jsme rozšiřovali služby a nabídku, až se to nakonec přirozeně začalo prolínat.

stary-sklad

Jak na ty změny postupem let reagují zákazníci?

Izi: E-shop je živý organismus, který reaguje na potřeby zákazníků. Jako nejrozdílovější posun vnímám moment, kdy jsme se rozhodli koupit laser. Naši zákazníci jsou totiž většinou nadšenci, kteří milují dřevo a chtějí utratit peníze za něco unikátního. To jim umíme nabídnout, a to nás baví.

Kruczo: Mně se nejvíce líbí, když si někdo přijede pro osobní odběr a říká, jak to ze skladu voní dřevem, pilinami, laserem. Takový člověk si u nás udělá radost, pak napíše hezkou recenzi a namotivuje nás k tomu, abychom sortiment chtěli rozšiřovat ještě víc. Jen se to teda bohužel nedá stejnou měrou táhnout na více e-shopech najednou. 

Takže Foglio skutečně končí? Jak dlouho jste to připravovali?

Kruczo: Nevědomky docela dlouho (směje se). Jak roky plynuly, vyvíjely se i potřeby lidí. Najednou se vše začalo více a více prolínat a my sami jsme začali mít problém určit, které zboží půjde na ČistéDřevo a které na Foglio. Nakonec jsme se rozhodli nabízet je tam i tam, a tak jsme si vlastně připravili půdu pro sloučení.

Izi: Měli jsme potřebu se zase posunout o kousek dál a vytvořit jedno místo, kde bude všechna inspirace pod jednou střechou, a sjednocujícím prvkem nebude jen jedna striktní cílová skupina, ale právě dřevo jako materiál. Ať má někdo raději dřevěné nádobí, další upotřebí spíše hračky ze dřeva, všechny nás spojuje hlavně schopnost pomocí dřeva vnést do našich domovů útulnost, hřejivou vůni přírody a krásnou atmosféru. 

Kruczo: Přesně tak. Foglio jako samostatný e-shop končí, ale vlastně ne tak úplně, jen se přirozeně propojil v jeden celek s e-shopem ČistéDřevo. Všechny produkty, které byly na Fogliu, jsou už více než rok i v nabídce na ČistéDřevo a i nadále budou. Hračky pro děti a vybavení do pokojíčků jsou jedněmi ze stěžejních kategorií, takže na ČistéDřevo bude Foglio “žít” dál.  A navíc i o něco svobodněji. Kdo bude chtít, může se inspirovat i dalšími výrobky a styly a vybrat si to, co se mu opravdu líbí. 

Co byl úplně první produkt na Foglio? A prodává se ještě dnes?

Izi: Prvním zalistovaným produktem na Fogliu byl dřevěný houpací kůň z bukového masivu. Tohohle tradičního krasavce máme v nabídce dodnes, je to nadčasová klasika.

houpaci-kun-neklan

Kdy jste si naposledy udělali radost nějakým kouskem ze dřeva? A co to bylo?

Kruczo: Kde začít (směje se). Oba dva jsme zrovna dostavěli dům a jsme v procesu zařizování a vybavování. Třeba v kuchyni mám většinu vybavení ze dřeva – prkénkablok na noževařečky a tak. I ze starého bytu jsem si přestěhoval pár stálic. Už roky třeba používám mlýnky na sůl a pepř a moc rád s nimi vařím, jsou výborné a navíc na kuchyňské lince vypadají neskutečně stylově.

Izi: Já mám v tomhle stylu nejméně polovinu domácnosti. Největší slabost mám pro naše bedýnky, ty máme i v ložnici místo klasických nočních stolků. Přítelkyně je závislák na svíčkách, které máme snad v každé místnosti. Jídelní stůl nám zdobí neopracovaná podložka z kmene břízy, snídáme spolu často z kokosových misek, máme i dřevěné podtácky… Mám pokračovat?

Pokračuj! Zlákal tě (vás) nějaký trend v poslední době?

Izi: Za mě je tím top trendem rozhodně olivové dřevo, to je neskutečně fascinující materiál. Představte si ten olivovník, který roste hrozně pomalu a různě se při tom deformuje a kroutí. Plodí třeba i 150 let, takže než strom setnou, roste opravdu dlouho. Navzdory výraznému zkroucení je pak dřevo téměř bez deformací, navíc je tvrdé a extrémně odolné, ale hlavně: ta kresba, ty barvy!

Kruczo: Mi podobně učaroval bambus. Je nenáročný na pěstování a šetří klasické lesy. Protože roste v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, dobře snáší kontakt s vodou, jeho využití je proto široké. Stejně je to třeba s akácií, i ta je extrémně odolná a také má jemnou texturu a hřejivé barvy… Abych to shrnul: začali jsme objevovat dodavatele, kteří naši nabídku povznesou na vyšší úroveň, takže se máte na co těšit!

olivove-drevo-kresba

Je něco, co byste chtěli, aby zákazníci Foglio věděli?

Kruczo: Teď asi můžu mluvit za nás za oba: Styly, trendy a potřeby člověka se přirozeně časem mění, ale touha mít krásný a útulný domov z módy nevyjde nikdy. Přáli bychom všem nadšencům do dřeva, aby neustále objevovali jeho krásy a udělali si doma útulné zázemí s vůní přírody.

Izi: Jen bych rád dodal, že ČistéDřevo je postaveno na Vašich přáních. Takže se nás rozhodně nebojte oslovit s podněty ke zlepšení nebo třeba pokud jste v nabídce nenašli, co jste hledali. Samotné nás někdy překvapí, co všechno se ze dřeva dá vyrobit (a proč nás to už sakra nenapadlo :-))

Kluci, díky za váš čas. Budeme se těšit na další novinky!

Rozhovor s Tomášem z Tea Tom

Rozhovor s Tomášem z Tea Tom

nahledovy-tea-tom

Tomáš Heller (www.teatom.cz) vyrábí ručně vyřezávané tácy ze dřeva a minimalistický nábytek inspirovaný japonskou estetikou a světem čaje. Požádali jsme Tomáše o rozhovor o všem, co dělá a co chystá. Vyklubalo se z toho krásné povídání o krásném řemeslu, přesvědčte se sami.

Tomáši, jak jste se k práci se dřevem dostal, máte v rodině řemeslnou tradici?

V rodině řemeslnou tradice nemáme a možná proto mě to k řemeslu tak táhne. Měl jsem šikovného dědu, který postavil dvě chalupy a se vším si poradil, pamatuji si, že měl hodně nářadí a pořád něco kutil. Bohužel zemřel, když mi bylo 7 let, a tak mi toho bohužel už nestačil moc předat.

Již od mladých let jsem měl rád různý pionýry – kluci co začali vyrábět v garáži rámy horských kol, skateboardy, snowboardy, horolezecké vybavení pro vlastní potřebu a kamarády. Z těchto kluků se v mnohých případech za pár let stali zakladatelé značek, které známe dnes. Něco takového mě hrozně lákalo – dělat to, co mě opravdu baví a co mi dává smysl, začít na koleni a pak se uvidí. 

Cesta ke dřevu ale nebyla přímá. Napřed jsem vystudoval inženýrské studium na Fakultě tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze. Po absolvování jsem začal pracovat mimo obor ve firmě EYELEVEL jako produkční a nákupčí – i když to bylo zajímavé místo v dobrém kolektivu, prostě mě to více táhlo ke dřevu a kreativní manuální práci. Všechny víkendy jsem strávil s dlátem v ruce na chalupě pod naší lípou. Volání lesa a dřeva byla tak silná, že jsem se po 9 měsících rozhodl práci opustit a začít se živit řezbářstvím a prací se dřevem. Postavili jsme s tátou zahradní altán (moji novou dílnu) a z Moravy jsem si přivezl starou hoblici. Ve vedlejší vesnici jsem koupil pěkné 30 let vyschlé ořechové fošny a začal vyřezávat první čajové tácy. 

Začátek to nebyl lehký a po pár měsících mně začaly docházet finance. Naštěstí přišel kamarád Petr a doporučil mi, abych se přihlásil s mými čajovými podnosy do podnikatelského inkubátoru Point One na České zemědělské univerzitě, kde jsem studoval. Znělo to šíleně, neměl jsem ale co ztratit, vyplnil jsem přihlášku, prošel přijímacím řízením a vzali mě. 

Díky inkubátoru jsem svoje malé podnikání uchopil tak nějak životaschopněji. Dozvěděl jsem se mnoho informací z oblasti marketingu, průzkumu trhu, cenotvorby, web design, sociálních sítí a dalších. Ze všeho nejvíc mě ale zachránilo to, že v prostorách inkubátoru vznikla před rokem a půl také vybavená dílna, kam jsem se mohl přestěhovat a kde tvořím až do dnešních dnů. Je to můj druhý domov

Už ale nedělám pouze čajové tácy a dřevěné nádobí jako v mých začátcích. Poznal jsem, že tak bych se neuživil. Před rokem jsem začal jezdit pracovat na pár dní v týdnu za kamarádem a uměleckým truhlářem Markem Vodičkou, který dělá především dřevěné kliky, zakázkový organický nábytek a lektoruje řezbářské kurzy po celé ČR. Společně pracujeme především na nábytku a různých tesařských stavbách – altán, terasa, schody, balkon atd. Občas s ním lektoruju také řezbářské kurzy. Toto léto pracujeme na přestavbě starého hospodářského stavení na malou obytnou chalupu, kde nás čeká spoustu tesařiny.

Abych to tedy shrnul, v současné době kombinuju řezbářství s truhlářstvím a tesařstvím. Je to pro mě hlavní pracovní náplň. Od menších projektů přecházím ke větším, neustále se učím nové techniky a experimentuju s estetikou výrobků. A stále tvořím čajové tácy, jako na začátku.

tea-tom

Kde jste posbíral své know-how a kde čerpáte inspiraci? Design produktů je čistě váš?

Od začátku jsem čerpal know-how především z YouTube, kde mám své oblíbené kanály. Velkou inspirací jsou mi také kluci z amerického magazínu Mortise and Tenon, kteří dělají nábytek, jako v dobách před průmyslovou revolucí, jen za pomocí ručního nářadí a tradičních technik. Rád poslouchám v dílně jejich podcasty, které se týkají hlavně filozofie řemesla, přístupu k němu, významu ruční práce, různých zamyšlení nad životem; odkazují i na různé knihy, které pak čtu. Kromě toho mají skvěle zpracované video kurzy, které lze koupit. Je to opravdu hodně inspirující.

Co se týče různých technik a truhlářských/tesařských spojů tak čerpám hodně z knih. Hodně obdivuju japonské tesaře, jejich spoje, techniky a nářadí. Japonsko je pro mě velkou inspirací i co se týče designu – nazval bych to spíš japonské pojetí estetiky. Japonská estetika nebo spíš pocit, který některé předměty vzbuzují se nazývá wabi-sabi. Jsou to dvě slova o kterých si můžete přečíst celou knihu nebo poslechnout na YouTube pětihodinovou audioknihu. Vlastními slovy bych tuto estetiku popsal jako tichá elegance, dokonalá nedokonalost, neúplnost, naturální krása, obyčejnost vzbuzující nějaké otázky, pocity, které nejdou vyjádřit. Japonci říkají, že to jde jen zažít, pocítit to. Tak to mě inspiruje. 

Mám několik oblíbených řemeslníků, umělců, které sleduju na Instagramu. Jejich práce je fakt krásná a inspirativní. Není to o tom kopírovat práci ostatních, to snad ani nejde. Ale někdy mně to pomůže dívat se na vlastní práci jiným objektivem, stále ale stejnýma očima. Přirozeně si tak vytváříte vlastní styl, který je například v různých detailech. Já se třeba vyžívám v zařezávání růžků, fazetovaném povrchu a různých nedokonalostech, stopy po hoblíku, různé úlomky, zbytky kůry. Někdo ze suků šílí, já jásám.

Proč zrovna čajové tácy, jak vás to napadlo? A co ta inspirace Japonskem?

Přišlo to z vlastní potřeby. Čaj a čajovou kulturu jsem měl rád už od mala. Na chalupě jsem pil čaj většinou na zahradě a musel jsem si čajové nádobí vždy nějak přenést. V tom mi to napadlo – potřebuju čajový tác a tak jsem začal experimentovat. Vyrobil jsem pár prototypů a zanesl je ukázat kamarádům do čajového studia meetea. Oni třeba řekli, aby ten tác byl jemnější, tenčí a tak jsem vyrobil nový. Pak jednou řekli to je ono a koupili si ho pro sebe. Od té doby jim mé čajové tácy pravidelně dodávám. Jednoho večera jsem hledal inspiraci na japonský styl táců a narazil na Wagatabon. Styl tácu, který přes zimu dělali šindeláři v jedné malé japonské vesnici, již od 17. století. Vesnice ale byla zaplavena a tradice téměř zanikla. Ten příběh a hlavně estetika táců Wagatabon mě tak oslovila, že jsem začal vyrábět moji verzi z českého dřeva.   

V současné době jsem začal vyrábět i čajové stolky na tradiční truhlářské spoje. První dva se mi povedlo prodat do zahraničí. Samotného mě ten zájem překvapil. Z toho mám opravdu radost. Uvidíme jak to půjde dále.

Jaká byla cesta k prvnímu vyrobenému tácu?

Můj první tác vypadal úplně jinak, než ty současné. Byl hodně masivní, těžký a nepraktický. Pořádný kus ořechu s tlustým okrajem, mělkým hloubením a jemnou řezbou podél vláken. Tedy úplně naopak jak to dělám teď. Kdybych vám měl říct proč, tak nevím. Byl to prostě začátek. Některé ze starých táců teď ve volném čase předělávám na Wagatabony, byla by to škoda dřeva, nechat je v původním stavu.

Jak dlouho vám průměrně jeden tác trvá vyrobit a jak vypadá proces výroby? Děláte výhradně rukama?

Záleží v jakém stylu a jak velký tác je. Ty menší mám hotové za 2-3 hodiny, střední a velké Wagatabony trvají 5-10 hodin. 

Když jsem s tácy začínal, myslel jsem si, že musím od začátku do konce dělat vše ručními nástroji, tedy bez elektřiny, jako za dob našich pradědů. Všichni to sice obdivovali, ale nikdo nebyl ochotný to zaplatit. Lidi prostě chtěli pěkný tác, jehož viditelná povrchová část bude zpracována tradičními ručními nástroji. Dlouho jsem na to ale nedbal, a jel zarytě pouze ručními nástroji od začátku do konce. Asi po roce a půl ortodoxní výroby bez elektřiny jsem došel k závěru, že se nechci “utácovat” a že horní frézka bude skvělým pomocníkem.

V současné době si obrobky na tácy řežu ponornou pilou, narýsuju linie okrajů a vyfrézuju horní frézkou hloubení tácu. Pak už přichází na řadu dláta, hoblíky a někdy japonské ruční pily. Na tácy nepoužívám broušení, rovné povrchy jsou pouze hoblované pořádně ostrým hoblíkem. Povrch je tak dokonale hladký a přirozeně lesklý

Závěrem, vše co je na tácu vidět, je děláno ručními nástroji, tedy bez elektrického nářadí. Posledním krokem je povrchová úprava.

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho? S jakým dřevem se vám pracuje nejlépe? Jakým způsobem jej ošetřujete?

Nejradši mám ořech, s tím pracuju od začátku. Má hezkou kresbu a dobře se s ním pracuje. Většina mých táců je právě z ořechu, některé dělám z javoru, břízy nebo kaštanu (pozn. má zajímavou kresbu a barvu, je ale hodně abrazivní a štípe se, čehož lze někdy využít ku prospěchu).

Stolky a nábytek dělám především z ořechu, dubu, jasanu nebo jilmu. 

Některé tácy (černé, šedé) ebonizuju nebo si míchám vlastní přírodní mořidla, třeba z ořechového oplodí, některé tácy mají pouze olejovou úpravu. Dříve jsem hodně používal tungový olej, který teď používám jen na některé výrobky. Občas si míchám vlastní směsi v různých poměrech. Na většinu menších táců momentálně používám tvrdovoskový olej. Jeho výhodou je především rychlé schnutí.

Jak vás ovlivnila “doba covidová”?

Těsně předtím než začal covid, jsem si nechal udělat pěkný katalog s mými tácy. Měl jsem v plánu obejít některé restaurace, kavárny a další čajovny (i v zahraničí). Rozvoj gastronomie a zážitkového servírování tomu přál. Pak přišel covid, restaurace se zavřely a bojovaly o přežití, v módě začaly být spíše plastové kelímky a jednorázové obaly. Neklepal jsem tedy na dveře zavřených kaváren s nabídkou pěkných ručně vyřezávaných táců. Věřím ale, že se gastro sektor snad brzy zase postaví na nové nohy a naskytnou se nové příležitosti

Pozitivní ale je, že jsem v době covidu začal pořádat individuální řezbářské a truhlářské kurzy. Zájem lidí byl poměrně velký. Z toho jsem měl opravdu radost.

Děláte čistě na zakázku? Máte další plány na rozšíření sortimentu?

Dělám jak na zakázku, tak na “sklad” mého nového e-shopu. Poslední dobou se mi zdá, že roste zájem o zakázkovou výrobu, především ze zahraničí.

Nápadů na rozšíření sortimentu mám hodně. Uvidíme, jak se vše povede realizovat. V létě chci nabídnout pracovní a jídelní stoly a větší čajové a konferenční stolky v nevšedním stylu.  

Na podzim a zimu plánuju rozšířit nabídku o tematické individuální kurzy

Jak říkáte, vedete i různé kurzy – (jak) vnímáte vzestup tradičních řemesel a touhu lidí po návratu k přírodě?

Rostoucí zájem o řemesla a návrat k přírodě už pozoruju delší dobu. Je to podle mě přirozený vývoj, sám jsem ho zažil. Lidi tráví víc a víc času u počítače, sedí v práci ve vydýchaných kancelářích, ve škole, na home-office a přirozeně je to láká ven do přírody, chtějí si vyrobit něco vlastníma rukama, zrelaxovat, sáhnout si na živý materiál, zapojit tělo, mít pot na čele, mozoly na rukou a tvořit, vidět hmatatelný výsledek svojí práce. 

Když vidím, jak lidi na kurzu dostanou do ruky kus dřeva, dláto, dají se do práce, ani nedutají a během pár hodin vyrobí svoji první misku – sami tomu nevěří a jsou nadšeni. Je to vlastně taková forma terapie pro novodobého člověka. Pro jednoho bude řemeslo nový koníček, pro druhého třeba i nové zaměstnání.

Děkujeme za parádní rozhovor, Tome.

Ať se vám daří!

Za tým ČistéDřevo.cz Markéta

Rozhovor s Michalem z Kayu.cz

Rozhovor s Michalem z Kayu.cz

nahledova-kayucz

Michal Klaška (www.kayu.cz) vyrábí designová pera a tužky ze dřeva. Jeho příběh, jak se z „kancelářské myši“ během tří let vypracoval v předního českého výrobce per, je fascinující. Požádali jsme Michala o rozhovor o tomto krásném řemeslu a o všem, co chystá.

Michale, jak jste se k práci se dřevem dostal a co jste dělal před tím?

Bylo to takové malé životní dobrodružství. Po několika letech práce v kanceláři jsem jako markeťák pohybující se zejména v online prostředí začal postrádat trochu hmoty. Přemýšlel jsem, do čeho se pustit, dřevo mi vždycky vonělo. Rozhodl jsem se vymyslet nějaký netradiční produkt, který se v Česku moc nedělá. Zároveň mi šlo o něco použitelného, co není jen na okrasu. A tak jsem chvíli bádal a přišel na plnící pera. V Česku měla slušnou tradici díky Centropenu, Koh-I-Nooru a dalším. Nicméně ta byla přerušena a mě napadlo navázat. O to větší dobrodružství bylo to, protože můj psaný projev nikdy nevynikal vysokou estetikou. 

Proč zrovna psací potřeby, jak vás to napadlo? 

Byl to právě ten záměr použít dřevo tam, kde se běžně nepoužívá. Sériově vyráběných per že dřeva je poměrně málo a těch vyráběných ručně ještě méně. V roce 2015, kdy jsem s pery začínal, to byl v Česku zcela ojedinělý produkt, viděl jsem to jako určitou díru na trhu. A to pionýrství mě na tom celém hodně hecovalo. Momentálně se soustředím výhradně na psací potřeby. Kromě dřeva jsem začal experimentovat i s jinými materiály a technologiemi jako titan, nerez, 3D tisk a podobně. Snad již brzy některé z nových nápadů budu moci uvolnit do běžného prodeje.

michal2

Jaká byla cesta k prvnímu vyrobenému peru? 

Dvěma slovy: Dlouhá a trnitá. Celkově mi zabralo vyrobit první pero tak, abych s ním mohl mezi lidi, asi 3 roky. Samozřejmě ne na plný úvazek, ale po večer po práci a když bylo volno. Do toho jsem se musel naučit něco o obrábění a dřevech a kovech a to byla taky jízda. Jako vystudovaný psycholog jsem toho věru moc nevěděl a aby to nebylo tak jednoduché, zařekl jsem se, že se to vše naučím sám bez pomoci. Nevím, co mě to popadlo, každopádně tak jsem to udělal. Možná, kdybych tenkrát nebyl tak tvrdohlavý a nechal si poradit, nemuselo první pero trvat tři roky. Ale možná bych taky nebyl, kde jsem dnes. Hodně jsem se toho za tu dobu totiž naučil i o sobě to mě zase posunulo dál. 

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho? S jakým dřevem se vám pracuje nejlépe?

Hned ze začátku jsem měl jasný záměr, že dřevo, zejména to exotické, nebudu za žádnou cenu kupovat standardní cestou. Ne proto, abych snad šetřil náklady, ale hlavně proto, že dřeva vhodného na výrobu per je všude okolo fůra (stačí opravdu malinký špalík) a taky proto, že exotické dřevo z dalekých krajů je často dost pochybného původu a nerad bych svojí činností přispíval k jeho obchodování. Místo toho jsem začal oslovovat různé řemeslníky pracující se dřevem a odebírat od nich dřevo, které již nepotřebují a stejně by skončilo v kamnech. To byste někdy nevěřili, k jakým pokladům jsem se dostal, například: Eben, mahagon, zebrano, ovangkol. Ten výběr je opravdu nekonečný a každé dřevo má svůj nezaměnitelný charakter. Postupem času jsem úplně vyřadil jehličnany, protože jsou příliš měkké a pera se pak rychle opotřebovávají. Naopak s velice tvrdými dřevinami se pracuje blbě, protože praskají a špatně se vrtají. Nejlepší jsou listnatá dřeva střední tvrdosti, klasický třeba dub a velice příjemná je třeba oliva. 

Jak dlouho vám průměrně jedno pero trvá vyrobit a jak vypadá proces výroby? 

Ze začátku jsem si veškeré díly vymýšlel a vyráběl sám. Naše pera jsou dodnes v Česku unikátní tím, že nepoužíváme žádné prefabrikované díly ani stavebnice. Vše je in-house výroba. Když jsem s pery začínal a všechno si vyráběl „na koleni“, mohla být celková doba výroby okolo 6-7 hodin. Postupem času se ale ukázalo, že abych mohl značku posouvat dál a věnovat se i vývoji, musel jsem začít některé činnosti delegovat. Dnes většinu součástek na pero vyrábí kolega/kamarád z Brna a mě pak zbývá celá kompletace a finalizace produktu, povrchy, balení a podobně. Stále mi to trvá okolo 2 hodin na pero čistě mojí práce když nepočítám komunikaci s klienty, která je u vysoce personalizovaných per často dlouhá. A tak to má být.

drevene-pero

Jak dlouho jste sháněl dodavatele na hroty a proč jste vybral právě toho, kterého máte nyní?

Je to jednoduché, buď budete na začátku kupovat hroty po jednom jako „koncový zákazník“, ale zaplatíte opravdu tučnou přirážku obchodníkovi. To ale zvýší cenu finálního produktu. A nebo se vám podaří oslovit přímo výrobce. Schmidt jsem si vybral pro jejich velké zkušenosti a ochotu. Oni upřímně asi tak 95 % evropského trochu s plnícími pery obsluhují cca 3 výrobci hrotů pracující pro různé brandy. Mně se za pomoci kamaráda Marka, který uměl skvělé německy, podařilo oslovit Schmidt. Marek prolomil jazykovou bariéru a od té doby jsme v čilém kontaktu přímo s Benjaminem ve Schmidtu. Německé hroty jsou obecně jedny z nejkvalitnějších a pak už jen záleží na pocitu konkrétního pisatele, který preferuje. Já mám se Schmidty super zkušenosti i zpětnou vazbu od klientů, takže nemám důvod měnit. Možná budeme variantně nabízet i hroty JoWo, kvůli vysoké možnosti customizace, ale těžiště zůstane u Schmidtu. 

Jelikož se jedná o inkoustová pera, může se stát, že při používání se inkoust dostane i na dřevěnou část. Lze to ještě nějak zachránit? Nebo je dřevěná část proti tomuto nějak ošetřena?

Stát se to může, pokud je skvrna čerstvá, dá se poměrně snadno odstranit. Pero je povrchováno tvrdým voskovým olejem, takže určitou odolnost má. Pokud ale ulpí inkoust na dřevu déle, nějakou stopu zanechá. Hodně záleží na pečlivostí a péči majitele. Některá pera vypadají i po letech téměř jako nová, jiná již po pár měsících nic moc. Pero prostě není propiska a je třeba mu čas od času dopřát určitou péči. Někteří majitelé milují, jak s nimi pero stárne a mění se. Nicméně povrch je kdykoliv možné přebrousit a obnovit, takže pero pak vypadá skoro jako nové. 

Vyrábíte výhradně na sklad nebo i na zakázku? 

Dříve jsem prodával pouze na zakázku, teď se snažím mít i nějaké skladové zásoby pro případ, že lidé chtějí pero hned a nebo nemají vysoce specifické nároky na customizaci. V současné době je to tak 50/50. Drtivá většina je pro koncové zákazníky, ale pomalu se snažíme pronikat i do obchodů a firemních zakázek už jsme zhotovil také řadu. Třeba přes 100 per pro slovenskou pobočku VW. Ale jsou to nárazové věci, které přichází čas od času.

michal1

Prodáváte jen v Česku nebo i v zahraničí?

Na zahraničí se pilně připravujeme, nicméně nějaký stálý odběr nemáme. Několik per už si samozřejmě našlo cestu po Evropě (Německo, Rakousko, Francie, Holandsko atd.), pár kusů je i za mořem v USA nebo v Japonsku, ale jsou to spíš jednotky, jejichž majitelé na nás narazili v online světě. 

Máte další plány na rozšíření sortimentu?

Plány jsou samozřejmě obrovské, leč vývoj je pomalá a nákladná věc. Všechna pera vymýšlím, konstruuji a vyrábím v Česku, každý design je specifický a unikátní, žádné polotovary. To se podepisuje i na délce potřebné k vývoji. Šíře produktového portfolia s sebou také nese výrobní a logistické oříšky, které je potřeba rozlousknout. Mám v šuplíku nové kapesní pero z nerezu, recyklovanou propisku z plastu, 3D tištěnou mechanickou tužku, pera pro děti nebo plnící popisovače, které způsobí revoluci ve znovu-používání fixů. Chuť a snaha je tedy velká, jen musím svoje a naše časově i finanční možnosti rozumně distribuovat mezi výrobu, obchod a prodej. Takže zkrátka, jde o to pomalu, ale jistě. 

Jaké je podnikání s manželkou?

Asi jak s kterou. Ale s tou mojí je to skvělé. Mám od ní obrovskou podporu nejen po grafické a designérské stránce, ale i v osobní rovině. Často mě povzbuzuje, když vše nejde podle plánu. Bez ní bych určitě nebyl tam, kde teď jsem.

Děkujeme za parádní rozhovor, Michale.

Ať se vám daří!

Za tým ČistéDřevo.cz Markéta

Rozhovor s Markem z drevene-kliky.cz

Rozhovor s Markem z drevene-kliky.cz

nahledovy-drevene-kliky

Marek Vodička (www.drevene-kliky.cz) vyrábí především originální dřevěné kliky, ale i další dřevěné výrobky na zakázku. Miluje práci se dřevem, stejně jako my. Proto jsme ho poprosili o jeho čas a zodpovězení několika otázek.

Marku, jak jste se k práci se dřevem dostal?

Dřevořezbu jako uměleckou terapii jsem studoval jako jeden z mnoha předmětů (dramaterapie, arteterapie, muzikoterapie…) na Akademii sociálního umění Tabor v Praze. Musím popravdě říct, že to byl tehdy můj nejméně oblíbený předmět. Byl jsem strašně línej. A taky mi připadalo trapný vyrábět dřevěnou hračku, když si ji můžu za stovku někde koupit. Taky jsem byl děsně nešikovnej. ???? Když jsem měl přišroubovat poličku, kamarádi se mi smáli.

Proměna nastala, když jsem si měl vybírat roční praxi v zahraničí.

V rozhovoru mi řekla hlavní lektorka školy, Anežka Janátová: “No jeď si kam chceš, ale jestli chceš ode mě vědět, co si myslím, tak bych řekla, že bys měl jet do Švédska vonět ke dřevu.” 

“Anežko, ale vždyť já jsem strašně nešikovnej,” nenechal jsem se. 

“No právě. A jestli takovej zůstaneš, tak tě žádná ženská nebude chtít. Leda ňáká s jednou nohou… možná.”

No a tak jsem jel, do waldorfské školy pro puberťáky s postižením, a byl to jeden z nejhezčích roků v mém životě. Dnes učím kluky v podobném rozpoložení, že ženy velice ocení šikovnýho chlapa a na řezbářských kurzech po celé republice (Praha, Plzeň, Litvínov, od října Tábor, Liberec, Ostrava, Opava, Brno…), motivuji rodiče k tomu, že společné vyřezávání s dětmi je nádherný zážitek.

drevena-postava

“Nejvíce si člověk váží věcí, které si sám vyrobí.”

Proč zrovna dřevěné kliky? Vyrábíte ze dřeva i jiné produkty?

Dřevěné kliky jsou mé čtvrté dítě. Když jsem vyráběl obloukové dveře do slaměno-hliněného domku kamaráda Petra Skořepy, nelíbila se mi žádná z klik, které jsem viděl v obchodech, a tak mě napadlo vyrobit kliku dřevěnou. Tehdy jsem byl velký fanda Pána prstenů a líbily se mi hobitíny, všechno zaoblené a malebné a žil jsem mottem: “Nejvíce si člověk váží věcí, které si sám vyrobí.”

Taky proto se mi nechtělo kupovat kliku, která se navíc k těm umělecky propracovaným dveřím nehodila, a tak jsem si troufnul udělat dřevěnou. Když ji vidíte, vyvolá to ve vás úžas, řeknete si, že je to vtipný a o to mi jde – aby se lidé při pohledu na originální věc pousmáli a bylo jim tak nějak milo, hřejivě u srdce.

Kromě klik vyrábím také stoly, regály, postele, výškově nastavitelné lavice do škol, vyřezávané rámy na obrazy a na zrcadla a tak. Mám rád, když se dá skloubit truhlařina s řezbářstvím nebo aspoň s ručním opracováním dřeva. Teď rozvíjíme s kamarádem Tomášem Hellerem různé provedení konferenčních stolů. Máme na dílně vykotlanou lípu ve tvaru srdce, kterou chci osadit vykovanýma nohama a navrch dát sklo. Moc se na to těším – bude to pecka! Tomáš zase rozjíždí takové stolky na tradiční truhlářské spoje pro čajomilce, miluje ořech a taky to tak podle toho vypadá ????

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho?

V poslední době mi opravdu doslova učarovává lípa, náš národní strom. Objevuji její tajemství v jemnosti a skromnosti celkem nenápadného dřeva, které se snoubí s tvrdostí tmavě hnědých až černých suků a to z ní dělá neuvěřitelnou nádheru. Kliky ale z lípy vyrábět nemůžeme. Na to je příliš měkká. Ty děláme nejčastěji z ořechu, jilmu, jasanu, třešně: všechno to jsou tvrdé dřeviny s velmi výraznou kresbou.

drevene-kliky

„Jednu kliku včetně štítků i s otvory pro klíč vyrobím tak za 3 hodiny.“

Jak na povrch klik? Je nutné je průběžně ošetřovat?

Aby byly kliky příjemné na dotyk nejen tvarem, ale také na dotyk, natíráme je tvrdovoskem od firmy Ciranova. U nás doma máme tři kliky přes dva roky a jsem sám překvapený, že stále vypadají jako nové, i na vchodových dveřích. Nevidím jako nutné natírat je po čase dalším nátěrem, ale kdyby Vám přišlo, že už se ohmataly, tak je přetřít můžete. Na škole Da Vinci v Dolních Břežanech máme 100 jilmových klik a nevím o tom, že by je za šest let od té doby, co je tam mají, přetírali.

Vyrábíte výhradně na zakázku nebo i na sklad? (A spíše pro koncové zákazníky nebo firmy?)

V poslední době jsme začali vyrábět také na sklad, z čehož mám radost, protože se už nemusím stydět za to, když zákazníci čekali na jednu kliku 3 týdny. Dnes jsme schopni zpravidla i větší množství klik na celý dům dodat do týdne. Vyrábíme výhradně pro koncové zákazníky, ačkoli spolupracujeme s několika firmami v oblasti přírodního stavitelství nebo s architekty.

Pořádáte i různé kurzy a workshopy, učíte lidi vyrábět právě kliky nebo něco jednoduššího?

Ano, jak jsem už zmínil, nabízíme řezbářské kurzy, kde si účastníci mohou vyrobit misku, lžíci, hrnek, reliéf, hodiny, tác, sošku anděla a tak dál a začínám u mě v dílně nabízet truhlářské a kovářské kurzy, takže si můžete přijet vyrobit rodinný stůl, postel nebo regály ze dřeva, z nožířské oceli vykovat nůž a k němu vyrobit dřevěnou střenku a ušít kožený futrál. Nože jsem koval celý rok na praxi ve Švédsku.

Můžeme si někde vaši práci prohlédnout na vlastní oči? ????

Dřevěné kliky od nás najdete na většině českých waldorfských škol. Výrobky z řezbářských kurzů slouží jako zářiče radosti v několika stovkách českých domácnostech. 

Děkujeme Marku za Váš čas a ať se Vám daří!

Markéta z ČistéDřevo.cz

 

Rozhovor s Radimem z drevene-sochy.cz

Rozhovor s Radimem z drevene-sochy.cz

nahledovy-rozhovor-drevenesochy

Radim Sibera (www.drevene-sochy.cz) vyrábí originální dřevěné sochy na míru, které jsou vhodné jak do interiéru, tak na zahradu. Miluje práci se dřevem, stejně jako my. Proto jsme ho poprosili o jeho čas a zodpovězení několika otázek.

Radime, jak jste se k práci se dřevem a  výrobě dřevěných soch dostal?

K práci se dřevem jsem se nedostával nijak obtížně. Můj děda, co si pamatuji, byl už v důchodu a stále něco tvořil ve své dílničce. Povětšinou suvenýry pro turisty, ale i pro děti z tábora poblíž. Spousty malých zvířátek mi daroval, ale děti chtějí vždy víc a jiné než mají. Tak mě to raději naučil, ať si je dělám sám.
Shodou okolností jsem se v pozdějším věku stal profesionálním hasičem u armády, kdy bylo díky směnování spoustu volného času, a tak jsem se přihlásil znovu do školy a vyučil se truhlářem. Vzhledem k tomu, že jsou v blízkém okolí dvě truhlářské školy, je zde práce truhlářů placena asi jako práce pokladní v marketu. To už je jen kousek k přemýšlení, co dělat jinak či jiného, aby se člověk prací uživil a mohl přispět bance na hypotéku:-)).

Jak složité bylo osvojit si manuální zručnost do stavu, kdy jste začal tvořit celé sochy – co taková cesta obnáší?

Nevím jak složité by to mohlo být pro jiné, ale mně to připadalo přirozené, když už mám nářadí, které nějak ovládám, tak ho použít i na něco jiného (a často jinak než si výrobce představoval).

drevene-boty

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho?

Z 90% vyrábím sochy pouze z dubu. Má pěknou kresbu a dlouhou životnost. Když praská, tak většinou na mnoho malých prasklinek, které pak sochu dokončí za mne a je krásně poznat, že se jedná o dřevo a ne o plast či beton. Někteří to nazývají rustikálním vzhledem. Ale stává se, že si zákazník přeje vyrobit sochu z vlastního dřeva. A tak jsem kupříkladu loni vyráběl Floriána z obecního Pajasanu o průměru 140 cm, nebo pro zákazníka z kmene třešně po jeho pradědovi.

Jak dlouho vám průměrně jedna socha trvá vyrobit? 

To je obtížné průměrovat. Pokud vyrábím půlmetrovou želvu a pak dvoutunového Floriána, dostanu se s průměrem zcela mimo realitu v obou případech. Ale chcete-li, tak podle počtu kusů za loňský rok mi vychází zhruba týden.

Jakým způsobem ošetřujete povrch soch? Je nutné pak průběžně sochy ošetřovat?

To je rozdílné podle dohody se zákazníkem. Někdy chce zákazník i bez nátěru, aby si ji dokončil stejným odstínem, v jakém má svou pergolu. Ale na většinu používám tenkovrstvé lazury Milesi. U kupříkladu pohádkových postav natírám i barvami pro venkovní použití. Ano, bez údržby to venku rozhodně nejde.

dreveny-mimon

Vyrábíte výhradně na zakázku nebo i na sklad?

Pouze na zakázku. Je tolik soch-chtivých zákazníků, že každý rok přijdu o třetinu zakázek, které bych nestihl v termínu pro pozdní objednání zákazníkem. Ke ztvárnění mých nápadů tak pravděpodobně v tomto životě nedojde.

Když vyrábíte na zakázku, dostáváte detailní zadání od zákazníka nebo spíše jen základní představu a máte volnou ruku?

Většina lidí zprvu ani neví, co chce vyrobit. Stane se, že zákazník poptá malou sovu a nakonec vyrábím trojnásobně velikou Moai. Ale stalo se, že si zákazník nakreslil technický výkres, kde je socha i v řezu a vše je kótováno na milimetry. Také se mi stalo, že zákaznice poslala jedinou fotografii pejska, a to jen zepředu, který umřel a já si pak vlastně zbytek musím vymyslet. Zrovna tento pes se tak povedl, že mi paní pak psala, že byl natolik věrný předloze, že si po rozbalení pobrečela.

dreveny-lev

Jak velká byla největší socha, kterou jste kdy vyrobil a kde se nachází? A můžeme si někde vaši práci prohlédnout na vlastní oči?

Největší mojí sochou byl již zmiňovaný Florián a je umístěn na návsi obce Vanovice před hasičárnou. Výška 3,5 metrů, váha kolem 2 tun. Na druhém místě by byl pravěký nosorožec umístěný v muzeu pravěku v Bojnicích. Ten byl v podživotní velikosti a vážil jen 750 kg. Jen menší část mých výrobků je přístupná veřejnosti. Ale pro příklad: v Praze 15 u bosostezky jsou umístěny dvě moje kecky (2 x 250kg) jako lavičky na přezouvání. Ve městě Stochov jsou veřejnosti přístupné liška, lavička ve tvaru hada, krokodýl, ježek a na hrázi rybníka ještě vodník. Pokud tam zajedete v adventním čase, tak na náměstí bude můj betlém.

Děkujeme Radime za Váš čas a ať se Vám daří!

Markéta z ČistéDřevo.cz


Pokud se Vám Radimova práce líbí, mrkněte na jeho web, kde můžete zadat poptávku: https://www.drevene-sochy.cz/