Vše, Strana 36

Tomáš Heller (www.teatom.cz) vyrábí ručně vyřezávané tácy ze dřeva a minimalistický nábytek inspirovaný japonskou estetikou a světem čaje. Požádali jsme Tomáše o rozhovor o všem, co dělá a co chystá. Vyklubalo se z toho krásné povídání o krásném řemeslu, přesvědčte se sami.

Tomáši, jak jste se k práci se dřevem dostal, máte v rodině řemeslnou tradici?

V rodině řemeslnou tradice nemáme a možná proto mě to k řemeslu tak táhne. Měl jsem šikovného dědu, který postavil dvě chalupy a se vším si poradil, pamatuji si, že měl hodně nářadí a pořád něco kutil. Bohužel zemřel, když mi bylo 7 let, a tak mi toho bohužel už nestačil moc předat.

Již od mladých let jsem měl rád různý pionýry – kluci co začali vyrábět v garáži rámy horských kol, skateboardy, snowboardy, horolezecké vybavení pro vlastní potřebu a kamarády. Z těchto kluků se v mnohých případech za pár let stali zakladatelé značek, které známe dnes. Něco takového mě hrozně lákalo – dělat to, co mě opravdu baví a co mi dává smysl, začít na koleni a pak se uvidí. 

Cesta ke dřevu ale nebyla přímá. Napřed jsem vystudoval inženýrské studium na Fakultě tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze. Po absolvování jsem začal pracovat mimo obor ve firmě EYELEVEL jako produkční a nákupčí – i když to bylo zajímavé místo v dobrém kolektivu, prostě mě to více táhlo ke dřevu a kreativní manuální práci. Všechny víkendy jsem strávil s dlátem v ruce na chalupě pod naší lípou. Volání lesa a dřeva byla tak silná, že jsem se po 9 měsících rozhodl práci opustit a začít se živit řezbářstvím a prací se dřevem. Postavili jsme s tátou zahradní altán (moji novou dílnu) a z Moravy jsem si přivezl starou hoblici. Ve vedlejší vesnici jsem koupil pěkné 30 let vyschlé ořechové fošny a začal vyřezávat první čajové tácy. 

Začátek to nebyl lehký a po pár měsících mně začaly docházet finance. Naštěstí přišel kamarád Petr a doporučil mi, abych se přihlásil s mými čajovými podnosy do podnikatelského inkubátoru Point One na České zemědělské univerzitě, kde jsem studoval. Znělo to šíleně, neměl jsem ale co ztratit, vyplnil jsem přihlášku, prošel přijímacím řízením a vzali mě. 

Díky inkubátoru jsem svoje malé podnikání uchopil tak nějak životaschopněji. Dozvěděl jsem se mnoho informací z oblasti marketingu, průzkumu trhu, cenotvorby, web design, sociálních sítí a dalších. Ze všeho nejvíc mě ale zachránilo to, že v prostorách inkubátoru vznikla před rokem a půl také vybavená dílna, kam jsem se mohl přestěhovat a kde tvořím až do dnešních dnů. Je to můj druhý domov. 

Už ale nedělám pouze čajové tácy a dřevěné nádobí jako v mých začátcích. Poznal jsem, že tak bych se neuživil. Před rokem jsem začal jezdit pracovat na pár dní v týdnu za kamarádem a uměleckým truhlářem Markem Vodičkou, který dělá především dřevěné kliky, zakázkový organický nábytek a lektoruje řezbářské kurzy po celé ČR. Společně pracujeme především na nábytku a různých tesařských stavbách – altán, terasa, schody, balkon atd. Občas s ním lektoruju také řezbářské kurzy. Toto léto pracujeme na přestavbě starého hospodářského stavení na malou obytnou chalupu, kde nás čeká spoustu tesařiny.

Abych to tedy shrnul, v současné době kombinuju řezbářství s truhlářstvím a tesařstvím. Je to pro mě hlavní pracovní náplň. Od menších projektů přecházím ke větším, neustále se učím nové techniky a experimentuju s estetikou výrobků. A stále tvořím čajové tácy, jako na začátku.

Kde jste posbíral své know-how a kde čerpáte inspiraci? Design produktů je čistě váš?

Od začátku jsem čerpal know-how především z YouTube, kde mám své oblíbené kanály. Velkou inspirací jsou mi také kluci z amerického magazínu Mortise and Tenon, kteří dělají nábytek, jako v dobách před průmyslovou revolucí, jen za pomocí ručního nářadí a tradičních technik. Rád poslouchám v dílně jejich podcasty, které se týkají hlavně filozofie řemesla, přístupu k němu, významu ruční práce, různých zamyšlení nad životem; odkazují i na různé knihy, které pak čtu. Kromě toho mají skvěle zpracované video kurzy, které lze koupit. Je to opravdu hodně inspirující.

Co se týče různých technik a truhlářských/tesařských spojů tak čerpám hodně z knih. Hodně obdivuju japonské tesaře, jejich spoje, techniky a nářadí. Japonsko je pro mě velkou inspirací i co se týče designu – nazval bych to spíš japonské pojetí estetiky. Japonská estetika nebo spíš pocit, který některé předměty vzbuzují se nazývá wabi-sabi. Jsou to dvě slova o kterých si můžete přečíst celou knihu nebo poslechnout na YouTube pětihodinovou audioknihu. Vlastními slovy bych tuto estetiku popsal jako tichá elegance, dokonalá nedokonalost, neúplnost, naturální krása, obyčejnost vzbuzující nějaké otázky, pocity, které nejdou vyjádřit. Japonci říkají, že to jde jen zažít, pocítit to. Tak to mě inspiruje. 

Mám několik oblíbených řemeslníků, umělců, které sleduju na Instagramu. Jejich práce je fakt krásná a inspirativní. Není to o tom kopírovat práci ostatních, to snad ani nejde. Ale někdy mně to pomůže dívat se na vlastní práci jiným objektivem, stále ale stejnýma očima. Přirozeně si tak vytváříte vlastní styl, který je například v různých detailech. Já se třeba vyžívám v zařezávání růžků, fazetovaném povrchu a různých nedokonalostech, stopy po hoblíku, různé úlomky, zbytky kůry. Někdo ze suků šílí, já jásám.

Proč zrovna čajové tácy, jak vás to napadlo? A co ta inspirace Japonskem?

Přišlo to z vlastní potřeby. Čaj a čajovou kulturu jsem měl rád už od mala. Na chalupě jsem pil čaj většinou na zahradě a musel jsem si čajové nádobí vždy nějak přenést. V tom mi to napadlo – potřebuju čajový tác a tak jsem začal experimentovat. Vyrobil jsem pár prototypů a zanesl je ukázat kamarádům do čajového studia meetea. Oni třeba řekli, aby ten tác byl jemnější, tenčí a tak jsem vyrobil nový. Pak jednou řekli to je ono a koupili si ho pro sebe. Od té doby jim mé čajové tácy pravidelně dodávám. Jednoho večera jsem hledal inspiraci na japonský styl táců a narazil na Wagatabon. Styl tácu, který přes zimu dělali šindeláři v jedné malé japonské vesnici, již od 17. století. Vesnice ale byla zaplavena a tradice téměř zanikla. Ten příběh a hlavně estetika táců Wagatabon mě tak oslovila, že jsem začal vyrábět moji verzi z českého dřeva.   

V současné době jsem začal vyrábět i čajové stolky na tradiční truhlářské spoje. První dva se mi povedlo prodat do zahraničí. Samotného mě ten zájem překvapil. Z toho mám opravdu radost. Uvidíme jak to půjde dále.

Jaká byla cesta k prvnímu vyrobenému tácu?

Můj první tác vypadal úplně jinak, než ty současné. Byl hodně masivní, těžký a nepraktický. Pořádný kus ořechu s tlustým okrajem, mělkým hloubením a jemnou řezbou podél vláken. Tedy úplně naopak jak to dělám teď. Kdybych vám měl říct proč, tak nevím. Byl to prostě začátek. Některé ze starých táců teď ve volném čase předělávám na Wagatabony, byla by to škoda dřeva, nechat je v původním stavu.

Jak dlouho vám průměrně jeden tác trvá vyrobit a jak vypadá proces výroby? Děláte výhradně rukama?

Záleží v jakém stylu a jak velký tác je. Ty menší mám hotové za 2-3 hodiny, střední a velké Wagatabony trvají 5-10 hodin. 

Když jsem s tácy začínal, myslel jsem si, že musím od začátku do konce dělat vše ručními nástroji, tedy bez elektřiny, jako za dob našich pradědů. Všichni to sice obdivovali, ale nikdo nebyl ochotný to zaplatit. Lidi prostě chtěli pěkný tác, jehož viditelná povrchová část bude zpracována tradičními ručními nástroji. Dlouho jsem na to ale nedbal, a jel zarytě pouze ručními nástroji od začátku do konce. Asi po roce a půl ortodoxní výroby bez elektřiny jsem došel k závěru, že se nechci “utácovat” a že horní frézka bude skvělým pomocníkem.

V současné době si obrobky na tácy řežu ponornou pilou, narýsuju linie okrajů a vyfrézuju horní frézkou hloubení tácu. Pak už přichází na řadu dláta, hoblíky a někdy japonské ruční pily. Na tácy nepoužívám broušení, rovné povrchy jsou pouze hoblované pořádně ostrým hoblíkem. Povrch je tak dokonale hladký a přirozeně lesklý. 

Závěrem, vše co je na tácu vidět, je děláno ručními nástroji, tedy bez elektrického nářadí. Posledním krokem je povrchová úprava.

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho? S jakým dřevem se vám pracuje nejlépe? Jakým způsobem jej ošetřujete?

Nejradši mám ořech, s tím pracuju od začátku. Má hezkou kresbu a dobře se s ním pracuje. Většina mých táců je právě z ořechu, některé dělám z javoru, břízy nebo kaštanu (pozn. má zajímavou kresbu a barvu, je ale hodně abrazivní a štípe se, čehož lze někdy využít ku prospěchu).

Stolky a nábytek dělám především z ořechu, dubu, jasanu nebo jilmu. 

Některé tácy (černé, šedé) ebonizuju nebo si míchám vlastní přírodní mořidla, třeba z ořechového oplodí, některé tácy mají pouze olejovou úpravu. Dříve jsem hodně používal tungový olej, který teď používám jen na některé výrobky. Občas si míchám vlastní směsi v různých poměrech. Na většinu menších táců momentálně používám tvrdovoskový olej. Jeho výhodou je především rychlé schnutí.

Jak vás ovlivnila “doba covidová”?

Těsně předtím než začal covid, jsem si nechal udělat pěkný katalog s mými tácy. Měl jsem v plánu obejít některé restaurace, kavárny a další čajovny (i v zahraničí). Rozvoj gastronomie a zážitkového servírování tomu přál. Pak přišel covid, restaurace se zavřely a bojovaly o přežití, v módě začaly být spíše plastové kelímky a jednorázové obaly. Neklepal jsem tedy na dveře zavřených kaváren s nabídkou pěkných ručně vyřezávaných táců. Věřím ale, že se gastro sektor snad brzy zase postaví na nové nohy a naskytnou se nové příležitosti. 

Pozitivní ale je, že jsem v době covidu začal pořádat individuální řezbářské a truhlářské kurzy. Zájem lidí byl poměrně velký. Z toho jsem měl opravdu radost.

Děláte čistě na zakázku? Máte další plány na rozšíření sortimentu?

Dělám jak na zakázku, tak na “sklad” mého nového e-shopu. Poslední dobou se mi zdá, že roste zájem o zakázkovou výrobu, především ze zahraničí.

Nápadů na rozšíření sortimentu mám hodně. Uvidíme, jak se vše povede realizovat. V létě chci nabídnout pracovní a jídelní stoly a větší čajové a konferenční stolky v nevšedním stylu.  

Na podzim a zimu plánuju rozšířit nabídku o tematické individuální kurzy. 

Jak říkáte, vedete i různé kurzy – (jak) vnímáte vzestup tradičních řemesel a touhu lidí po návratu k přírodě?

Rostoucí zájem o řemesla a návrat k přírodě už pozoruju delší dobu. Je to podle mě přirozený vývoj, sám jsem ho zažil. Lidi tráví víc a víc času u počítače, sedí v práci ve vydýchaných kancelářích, ve škole, na home-office a přirozeně je to láká ven do přírody, chtějí si vyrobit něco vlastníma rukama, zrelaxovat, sáhnout si na živý materiál, zapojit tělo, mít pot na čele, mozoly na rukou a tvořit, vidět hmatatelný výsledek svojí práce. 

Když vidím, jak lidi na kurzu dostanou do ruky kus dřeva, dláto, dají se do práce, ani nedutají a během pár hodin vyrobí svoji první misku – sami tomu nevěří a jsou nadšeni. Je to vlastně taková forma terapie pro novodobého člověka. Pro jednoho bude řemeslo nový koníček, pro druhého třeba i nové zaměstnání.

Děkujeme za parádní rozhovor, Tome.

Ať se vám daří!

Za tým ČistéDřevo.cz Markéta

Michal Klaška (www.kayu.cz) vyrábí designová pera a tužky ze dřeva. Jeho příběh, jak se z „kancelářské myši“ během tří let vypracoval v předního českého výrobce per, je fascinující. Požádali jsme Michala o rozhovor o tomto krásném řemeslu a o všem, co chystá.

Michale, jak jste se k práci se dřevem dostal a co jste dělal před tím?

Bylo to takové malé životní dobrodružství. Po několika letech práce v kanceláři jsem jako markeťák pohybující se zejména v online prostředí začal postrádat trochu hmoty. Přemýšlel jsem, do čeho se pustit, dřevo mi vždycky vonělo. Rozhodl jsem se vymyslet nějaký netradiční produkt, který se v Česku moc nedělá. Zároveň mi šlo o něco použitelného, co není jen na okrasu. A tak jsem chvíli bádal a přišel na plnící pera. V Česku měla slušnou tradici díky Centropenu, Koh-I-Nooru a dalším. Nicméně ta byla přerušena a mě napadlo navázat. O to větší dobrodružství bylo to, protože můj psaný projev nikdy nevynikal vysokou estetikou. 

Proč zrovna psací potřeby, jak vás to napadlo? 

Byl to právě ten záměr použít dřevo tam, kde se běžně nepoužívá. Sériově vyráběných per že dřeva je poměrně málo a těch vyráběných ručně ještě méně. V roce 2015, kdy jsem s pery začínal, to byl v Česku zcela ojedinělý produkt, viděl jsem to jako určitou díru na trhu. A to pionýrství mě na tom celém hodně hecovalo. Momentálně se soustředím výhradně na psací potřeby. Kromě dřeva jsem začal experimentovat i s jinými materiály a technologiemi jako titan, nerez, 3D tisk a podobně. Snad již brzy některé z nových nápadů budu moci uvolnit do běžného prodeje.

Jaká byla cesta k prvnímu vyrobenému peru? 

Dvěma slovy: Dlouhá a trnitá. Celkově mi zabralo vyrobit první pero tak, abych s ním mohl mezi lidi, asi 3 roky. Samozřejmě ne na plný úvazek, ale po večer po práci a když bylo volno. Do toho jsem se musel naučit něco o obrábění a dřevech a kovech a to byla taky jízda. Jako vystudovaný psycholog jsem toho věru moc nevěděl a aby to nebylo tak jednoduché, zařekl jsem se, že se to vše naučím sám bez pomoci. Nevím, co mě to popadlo, každopádně tak jsem to udělal. Možná, kdybych tenkrát nebyl tak tvrdohlavý a nechal si poradit, nemuselo první pero trvat tři roky. Ale možná bych taky nebyl, kde jsem dnes. Hodně jsem se toho za tu dobu totiž naučil i o sobě to mě zase posunulo dál. 

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho? S jakým dřevem se vám pracuje nejlépe?

Hned ze začátku jsem měl jasný záměr, že dřevo, zejména to exotické, nebudu za žádnou cenu kupovat standardní cestou. Ne proto, abych snad šetřil náklady, ale hlavně proto, že dřeva vhodného na výrobu per je všude okolo fůra (stačí opravdu malinký špalík) a taky proto, že exotické dřevo z dalekých krajů je často dost pochybného původu a nerad bych svojí činností přispíval k jeho obchodování. Místo toho jsem začal oslovovat různé řemeslníky pracující se dřevem a odebírat od nich dřevo, které již nepotřebují a stejně by skončilo v kamnech. To byste někdy nevěřili, k jakým pokladům jsem se dostal, například: Eben, mahagon, zebrano, ovangkol. Ten výběr je opravdu nekonečný a každé dřevo má svůj nezaměnitelný charakter. Postupem času jsem úplně vyřadil jehličnany, protože jsou příliš měkké a pera se pak rychle opotřebovávají. Naopak s velice tvrdými dřevinami se pracuje blbě, protože praskají a špatně se vrtají. Nejlepší jsou listnatá dřeva střední tvrdosti, klasický třeba dub a velice příjemná je třeba oliva. 

Jak dlouho vám průměrně jedno pero trvá vyrobit a jak vypadá proces výroby? 

Ze začátku jsem si veškeré díly vymýšlel a vyráběl sám. Naše pera jsou dodnes v Česku unikátní tím, že nepoužíváme žádné prefabrikované díly ani stavebnice. Vše je in-house výroba. Když jsem s pery začínal a všechno si vyráběl „na koleni“, mohla být celková doba výroby okolo 6-7 hodin. Postupem času se ale ukázalo, že abych mohl značku posouvat dál a věnovat se i vývoji, musel jsem začít některé činnosti delegovat. Dnes většinu součástek na pero vyrábí kolega/kamarád z Brna a mě pak zbývá celá kompletace a finalizace produktu, povrchy, balení a podobně. Stále mi to trvá okolo 2 hodin na pero čistě mojí práce když nepočítám komunikaci s klienty, která je u vysoce personalizovaných per často dlouhá. A tak to má být.

Jak dlouho jste sháněl dodavatele na hroty a proč jste vybral právě toho, kterého máte nyní?

Je to jednoduché, buď budete na začátku kupovat hroty po jednom jako „koncový zákazník“, ale zaplatíte opravdu tučnou přirážku obchodníkovi. To ale zvýší cenu finálního produktu. A nebo se vám podaří oslovit přímo výrobce. Schmidt jsem si vybral pro jejich velké zkušenosti a ochotu. Oni upřímně asi tak 95 % evropského trochu s plnícími pery obsluhují cca 3 výrobci hrotů pracující pro různé brandy. Mně se za pomoci kamaráda Marka, který uměl skvělé německy, podařilo oslovit Schmidt. Marek prolomil jazykovou bariéru a od té doby jsme v čilém kontaktu přímo s Benjaminem ve Schmidtu. Německé hroty jsou obecně jedny z nejkvalitnějších a pak už jen záleží na pocitu konkrétního pisatele, který preferuje. Já mám se Schmidty super zkušenosti i zpětnou vazbu od klientů, takže nemám důvod měnit. Možná budeme variantně nabízet i hroty JoWo, kvůli vysoké možnosti customizace, ale těžiště zůstane u Schmidtu. 

Jelikož se jedná o inkoustová pera, může se stát, že při používání se inkoust dostane i na dřevěnou část. Lze to ještě nějak zachránit? Nebo je dřevěná část proti tomuto nějak ošetřena?

Stát se to může, pokud je skvrna čerstvá, dá se poměrně snadno odstranit. Pero je povrchováno tvrdým voskovým olejem, takže určitou odolnost má. Pokud ale ulpí inkoust na dřevu déle, nějakou stopu zanechá. Hodně záleží na pečlivostí a péči majitele. Některá pera vypadají i po letech téměř jako nová, jiná již po pár měsících nic moc. Pero prostě není propiska a je třeba mu čas od času dopřát určitou péči. Někteří majitelé milují, jak s nimi pero stárne a mění se. Nicméně povrch je kdykoliv možné přebrousit a obnovit, takže pero pak vypadá skoro jako nové. 

Vyrábíte výhradně na sklad nebo i na zakázku? 

Dříve jsem prodával pouze na zakázku, teď se snažím mít i nějaké skladové zásoby pro případ, že lidé chtějí pero hned a nebo nemají vysoce specifické nároky na customizaci. V současné době je to tak 50/50. Drtivá většina je pro koncové zákazníky, ale pomalu se snažíme pronikat i do obchodů a firemních zakázek už jsme zhotovil také řadu. Třeba přes 100 per pro slovenskou pobočku VW. Ale jsou to nárazové věci, které přichází čas od času.

Prodáváte jen v Česku nebo i v zahraničí?

Na zahraničí se pilně připravujeme, nicméně nějaký stálý odběr nemáme. Několik per už si samozřejmě našlo cestu po Evropě (Německo, Rakousko, Francie, Holandsko atd.), pár kusů je i za mořem v USA nebo v Japonsku, ale jsou to spíš jednotky, jejichž majitelé na nás narazili v online světě. 

Máte další plány na rozšíření sortimentu?

Plány jsou samozřejmě obrovské, leč vývoj je pomalá a nákladná věc. Všechna pera vymýšlím, konstruuji a vyrábím v Česku, každý design je specifický a unikátní, žádné polotovary. To se podepisuje i na délce potřebné k vývoji. Šíře produktového portfolia s sebou také nese výrobní a logistické oříšky, které je potřeba rozlousknout. Mám v šuplíku nové kapesní pero z nerezu, recyklovanou propisku z plastu, 3D tištěnou mechanickou tužku, pera pro děti nebo plnící popisovače, které způsobí revoluci ve znovu-používání fixů. Chuť a snaha je tedy velká, jen musím svoje a naše časově i finanční možnosti rozumně distribuovat mezi výrobu, obchod a prodej. Takže zkrátka, jde o to pomalu, ale jistě. 

Jaké je podnikání s manželkou?

Asi jak s kterou. Ale s tou mojí je to skvělé. Mám od ní obrovskou podporu nejen po grafické a designérské stránce, ale i v osobní rovině. Často mě povzbuzuje, když vše nejde podle plánu. Bez ní bych určitě nebyl tam, kde teď jsem.

Děkujeme za parádní rozhovor, Michale.

Ať se vám daří!

Za tým ČistéDřevo.cz Markéta

Ptačí budku jistě ocení všichni ptáčci, kteří mají problém si v zimních měsících obstarat dostatek potravy. Navíc skvěle doplní vaši zahradu a když se pustíte do její výroby, budete mít o zábavu i odpočinek postaráno. S dětmi pak přes zimu můžete sledovat, jací ptáci vás navštěvují.

Návod na dřevěnou ptačí budku

Výroba dřevěné ptačí budky vyžaduje jen pár součástek a trochu zručnosti. Budete potřebovat:

• dřevěná prkna široká minimálně 12 cm,
• šroubky nebo hřebíky a
• šroubovák nebo kladívko.

Stejně široká prkna seřízněte tak, abyste měli:

• prkno dlouhé 30 cm,
• prkno dlouhé 25 cm,
• 2x zkosené prkno s délkou stran 25 a 30 cm,
• čtvercové prkno na dno,
• obdélníkové prkno na střechu.

Rozměry jsou pouze orientační a odvíjí se i od velikosti dna, respektive druhu ptáčka. Do kratšího prkna vyřízněte otvor, kudy mohou ptáci vletět do krmítka. Teď už stačí prkna pospojovat, jak vidíte na obrázku.

Návod na ptačí krmítko ze dřeva

Jednodušší verze je pak dřevěné krmítko. Není třeba tolik vyměřovat a na základní krmítko budete potřebovat jen 4 prkna, která stlučete nebo sešroubujete dohromady. Krmítko není vhodné pro každého ptáka, ale například kos nebo drozd, kteří staví hnízda ve stromech, si s ním vystačí.

O trochu složitější varianta bude se stříškou z 5 prken. Místo dvou plných stran můžete použít 4 podstavce, krmítko pak bude přístupné ze všech úhlů.

Další ptačí budky

Nechcete se pouštět do práce se dřevem? Jako krmítko dočasně poslouží i nejrůznější věci, které najdete doma. Starý květináč, hrneček, i různé obaly od potravin. Na našem e-shopu si pak můžete vybrat budky i krmítka ze dřeva a v zimě je jen udržovat.

Rozměry ptačí budky

Jak velká by ptačí budka měla být? Záleží na druhu ptáčka, pro kterého budku stavíte. Ty nejmenší potřebují budku se dnem o velikosti 12×12 cm, pro větší ptáčky bude potřeba i budka se základnou 30×30 cm.

Dalším důležitým rozměrem je pak velikost vletového otvoru. Opět záleží na druhu ptáka a čím větší budka, tím větší je i otvor. Nejmenší začínají na cca 3 centimetrech. Na webu České ornitologické společnosti najdete nejběžnější rozměry budek, včetně vletových otvorů.

Marek Vodička (www.drevene-kliky.cz) vyrábí především originální dřevěné kliky, ale i další dřevěné výrobky na zakázku. Miluje práci se dřevem, stejně jako my. Proto jsme ho poprosili o jeho čas a zodpovězení několika otázek.

Marku, jak jste se k práci se dřevem dostal?

Dřevořezbu jako uměleckou terapii jsem studoval jako jeden z mnoha předmětů (dramaterapie, arteterapie, muzikoterapie…) na Akademii sociálního umění Tabor v Praze. Musím popravdě říct, že to byl tehdy můj nejméně oblíbený předmět. Byl jsem strašně línej. A taky mi připadalo trapný vyrábět dřevěnou hračku, když si ji můžu za stovku někde koupit. Taky jsem byl děsně nešikovnej. ???? Když jsem měl přišroubovat poličku, kamarádi se mi smáli.

Proměna nastala, když jsem si měl vybírat roční praxi v zahraničí.

V rozhovoru mi řekla hlavní lektorka školy, Anežka Janátová: “No jeď si kam chceš, ale jestli chceš ode mě vědět, co si myslím, tak bych řekla, že bys měl jet do Švédska vonět ke dřevu.” 

“Anežko, ale vždyť já jsem strašně nešikovnej,” nenechal jsem se. 

“No právě. A jestli takovej zůstaneš, tak tě žádná ženská nebude chtít. Leda ňáká s jednou nohou… možná.”

No a tak jsem jel, do waldorfské školy pro puberťáky s postižením, a byl to jeden z nejhezčích roků v mém životě. Dnes učím kluky v podobném rozpoložení, že ženy velice ocení šikovnýho chlapa a na řezbářských kurzech po celé republice (Praha, Plzeň, Litvínov, od října Tábor, Liberec, Ostrava, Opava, Brno…), motivuji rodiče k tomu, že společné vyřezávání s dětmi je nádherný zážitek.

“Nejvíce si člověk váží věcí, které si sám vyrobí.”

Proč zrovna dřevěné kliky? Vyrábíte ze dřeva i jiné produkty?

Dřevěné kliky jsou mé čtvrté dítě. Když jsem vyráběl obloukové dveře do slaměno-hliněného domku kamaráda Petra Skořepy, nelíbila se mi žádná z klik, které jsem viděl v obchodech, a tak mě napadlo vyrobit kliku dřevěnou. Tehdy jsem byl velký fanda Pána prstenů a líbily se mi hobitíny, všechno zaoblené a malebné a žil jsem mottem: “Nejvíce si člověk váží věcí, které si sám vyrobí.”

Taky proto se mi nechtělo kupovat kliku, která se navíc k těm umělecky propracovaným dveřím nehodila, a tak jsem si troufnul udělat dřevěnou. Když ji vidíte, vyvolá to ve vás úžas, řeknete si, že je to vtipný a o to mi jde – aby se lidé při pohledu na originální věc pousmáli a bylo jim tak nějak milo, hřejivě u srdce.

Kromě klik vyrábím také stoly, regály, postele, výškově nastavitelné lavice do škol, vyřezávané rámy na obrazy a na zrcadla a tak. Mám rád, když se dá skloubit truhlařina s řezbářstvím nebo aspoň s ručním opracováním dřeva. Teď rozvíjíme s kamarádem Tomášem Hellerem různé provedení konferenčních stolů. Máme na dílně vykotlanou lípu ve tvaru srdce, kterou chci osadit vykovanýma nohama a navrch dát sklo. Moc se na to těším – bude to pecka! Tomáš zase rozjíždí takové stolky na tradiční truhlářské spoje pro čajomilce, miluje ořech a taky to tak podle toho vypadá ????

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho?

V poslední době mi opravdu doslova učarovává lípa, náš národní strom. Objevuji její tajemství v jemnosti a skromnosti celkem nenápadného dřeva, které se snoubí s tvrdostí tmavě hnědých až černých suků a to z ní dělá neuvěřitelnou nádheru. Kliky ale z lípy vyrábět nemůžeme. Na to je příliš měkká. Ty děláme nejčastěji z ořechu, jilmu, jasanu, třešně: všechno to jsou tvrdé dřeviny s velmi výraznou kresbou.

„Jednu kliku včetně štítků i s otvory pro klíč vyrobím tak za 3 hodiny.“

Jak na povrch klik? Je nutné je průběžně ošetřovat?

Aby byly kliky příjemné na dotyk nejen tvarem, ale také na dotyk, natíráme je tvrdovoskem od firmy Ciranova. U nás doma máme tři kliky přes dva roky a jsem sám překvapený, že stále vypadají jako nové, i na vchodových dveřích. Nevidím jako nutné natírat je po čase dalším nátěrem, ale kdyby Vám přišlo, že už se ohmataly, tak je přetřít můžete. Na škole Da Vinci v Dolních Břežanech máme 100 jilmových klik a nevím o tom, že by je za šest let od té doby, co je tam mají, přetírali.

Vyrábíte výhradně na zakázku nebo i na sklad? (A spíše pro koncové zákazníky nebo firmy?)

V poslední době jsme začali vyrábět také na sklad, z čehož mám radost, protože se už nemusím stydět za to, když zákazníci čekali na jednu kliku 3 týdny. Dnes jsme schopni zpravidla i větší množství klik na celý dům dodat do týdne. Vyrábíme výhradně pro koncové zákazníky, ačkoli spolupracujeme s několika firmami v oblasti přírodního stavitelství nebo s architekty.

Pořádáte i různé kurzy a workshopy, učíte lidi vyrábět právě kliky nebo něco jednoduššího?

Ano, jak jsem už zmínil, nabízíme řezbářské kurzy, kde si účastníci mohou vyrobit misku, lžíci, hrnek, reliéf, hodiny, tác, sošku anděla a tak dál a začínám u mě v dílně nabízet truhlářské a kovářské kurzy, takže si můžete přijet vyrobit rodinný stůl, postel nebo regály ze dřeva, z nožířské oceli vykovat nůž a k němu vyrobit dřevěnou střenku a ušít kožený futrál. Nože jsem koval celý rok na praxi ve Švédsku.

Můžeme si někde vaši práci prohlédnout na vlastní oči? ????

Dřevěné kliky od nás najdete na většině českých waldorfských škol. Výrobky z řezbářských kurzů slouží jako zářiče radosti v několika stovkách českých domácnostech. 

Děkujeme Marku za Váš čas a ať se Vám daří!

Markéta z ČistéDřevo.cz

Vybrali jsme pro vás přes tucet nejzajímavějších počinů českých food blogerů, co se věnují vaření a přinášejí všem milovníkům dobrého jídla inspiraci na hromadu gurmánských zážitků. Najdete tady tipy na vaření a pečení, zdravý životní styl, recepty (veganské, bez lepku, bez cukru) – zkrátka vše, co vás v kuchyni napadne. Prohlédněte si jejich články a fotografie a načerpejte inspiraci.

Karolína Four

Pokud se chcete dozvědět více o základních principech výživy a různých výživových směrech, zamilujete si blog Karolíny Four. Vedle receptů, které má šikovně rozdělené do kategorií na snídaně, svačiny, sladké a slané, tady najdete i různé praktické rady do kuchyně. Karolína se navíc věnuje i problematice poruch příjmů potravy a osvětě.

CukrFree

Potřebujete se zbavit závislosti na sladkém a žít zdravým, spokojeným životem? Účelem blogu CukrFree není jíst 0 g cukru, autorka Janina ani nenabádá k úzkostlivému počítání množství sacharidů v potravinách. Základem jejích receptů je opravdové, minimálně průmyslově zpracované jídlo s nízkým obsahem cukru, které si zkrátka zamilujete!

Paleo Snadno

Jak už logo napovídá, Lucka, autorka blogu Paleo Snadno, se ve svých receptech věnuje ne jen paleu. Najdete tady recepty bez lepku, keto, bez masa, bez vajec, vegetariánské, low carb nebo třeba tipy na nutriční restart organismu (Whole30). Vedle stravovacího stylu si ale můžete recepty vyfiltrovat i podle sezónnosti surovin nebo podle typu jídla. Jasně, přehledně a s rozumem!

Kuchařka pro dceru

Pokud s vařením právě začínáte, Kuchařka pro dceru je blog pro vás. Všechny Janiny recepty jsou popsány pěkně od píky, s jasným vysvětlením a detailním popisem co, jak a hlavně proč. Naučíte se především principy a postupy a možná vám trochu ukápne slina.

My Cooking Diary

Autorka My Cooking Diary o sobě říká: „Nejsem šéfkuchař ani kuchař, nejsem odborník, nejsem spisovatel a nejsem ani fotograf.“ Pokud jste už měli tu čest nakouknout pod pokličku jejího blogu, asi už tušíte, že to není tak úplně pravda. Recepty jsou popsány a nafoceny tak, že budete chtít olíznout monitor a až si něco podle Kačí zkusíte uvařit doma, budete si pořádně mlaskat!

MAŠKRTNICA

Milujete kynuté pečivo? Uf, tak to jste na správné adrese! Mašrtnicu Julianu – česky mlsalku – kterou můžete znát i z podcastu Ve vlastní šťávě, si zkrátka zamilujete. Upečte si kváskový chleba nebo něco sladkého – je libo domácí vánočka lepší než z pekárny nebo třeba loupáky, co provoní celou domácnost láskou? Mrkněte na stránky PečemPecen.cz, sežeňte si kvásek a hurá do toho!

Zásadně zdravě

O zdravém jídle, o zdravém těle, o zdravém rozumu a hlavně o zdravém životním stylu, který vás bude bavit, to je blog Zásadně zdravě. Můžete si podle Jáji zkusit něco uvařit nebo si zarezervovat svoje místečko na jednom z jejích kurzů vaření. Jája je totiž nejen skvělá kuchařka, ale navíc i výživová poradkyně.

Smooth & cooking

Představte si ideální den, kdy máte dost času na to připravit předkrm, polévku, hlavní jídlo a upéct dezert, k tomu pozvat pár přátel či rodinu, krásně pro ně naaranžovat stůl, prostřít do posledního detailu, otevřít lahev dobrého vína a začít servírovat, jíst, pít a povídat si. To je recept na štěstí od Kačí a i vy se můžete inspirovat na jejím blogu Smooth & cooking.

Cat & Cook

Nebojte, na blogu Cat & Cook se nevaří kočky, to jen autorka Ivana vášnivě miluje svoji perskou parťačku Mindu. Dočtete se tady hlavně o vaření, pečení a studené kuchyni, vedle tradičních receptů z kvalitních potravin si můžete přečíst i o tom, jak nejlépe postupovat, jaké náčiní používat, kde nakoupit speciální suroviny apod.

Made by Kristína

Pamatujete na nejmladší vítězku soutěže MasterChef Česko z roku 2019? Aby ne, takových talentů moc není! Kristína, která miluje českou kuchyni, ve svých receptech z jejích základů vychází a nebojí se trochu experimentovat, už dokonce stihla vydat vlastní kuchařku. A že je jídlo zážitek je z jejích receptů znát. Zkusíte si podle Kristíny taky něco uvařit?

Radim Sibera (www.drevene-sochy.cz) vyrábí originální dřevěné sochy na míru, které jsou vhodné jak do interiéru, tak na zahradu. Miluje práci se dřevem, stejně jako my. Proto jsme ho poprosili o jeho čas a zodpovězení několika otázek.

Radime, jak jste se k práci se dřevem a  výrobě dřevěných soch dostal?

K práci se dřevem jsem se nedostával nijak obtížně. Můj děda, co si pamatuji, byl už v důchodu a stále něco tvořil ve své dílničce. Povětšinou suvenýry pro turisty, ale i pro děti z tábora poblíž. Spousty malých zvířátek mi daroval, ale děti chtějí vždy víc a jiné než mají. Tak mě to raději naučil, ať si je dělám sám.
Shodou okolností jsem se v pozdějším věku stal profesionálním hasičem u armády, kdy bylo díky směnování spoustu volného času, a tak jsem se přihlásil znovu do školy a vyučil se truhlářem. Vzhledem k tomu, že jsou v blízkém okolí dvě truhlářské školy, je zde práce truhlářů placena asi jako práce pokladní v marketu. To už je jen kousek k přemýšlení, co dělat jinak či jiného, aby se člověk prací uživil a mohl přispět bance na hypotéku:-)).

Jak složité bylo osvojit si manuální zručnost do stavu, kdy jste začal tvořit celé sochy – co taková cesta obnáší?

Nevím jak složité by to mohlo být pro jiné, ale mně to připadalo přirozené, když už mám nářadí, které nějak ovládám, tak ho použít i na něco jiného (a často jinak než si výrobce představoval).

Jaké dřeviny pro výrobu vybíráte a podle čeho?

Z 90% vyrábím sochy pouze z dubu. Má pěknou kresbu a dlouhou životnost. Když praská, tak většinou na mnoho malých prasklinek, které pak sochu dokončí za mne a je krásně poznat, že se jedná o dřevo a ne o plast či beton. Někteří to nazývají rustikálním vzhledem. Ale stává se, že si zákazník přeje vyrobit sochu z vlastního dřeva. A tak jsem kupříkladu loni vyráběl Floriána z obecního Pajasanu o průměru 140 cm, nebo pro zákazníka z kmene třešně po jeho pradědovi.

Jak dlouho vám průměrně jedna socha trvá vyrobit? 

To je obtížné průměrovat. Pokud vyrábím půlmetrovou želvu a pak dvoutunového Floriána, dostanu se s průměrem zcela mimo realitu v obou případech. Ale chcete-li, tak podle počtu kusů za loňský rok mi vychází zhruba týden.

Jakým způsobem ošetřujete povrch soch? Je nutné pak průběžně sochy ošetřovat?

To je rozdílné podle dohody se zákazníkem. Někdy chce zákazník i bez nátěru, aby si ji dokončil stejným odstínem, v jakém má svou pergolu. Ale na většinu používám tenkovrstvé lazury Milesi. U kupříkladu pohádkových postav natírám i barvami pro venkovní použití. Ano, bez údržby to venku rozhodně nejde.

Vyrábíte výhradně na zakázku nebo i na sklad?

Pouze na zakázku. Je tolik soch-chtivých zákazníků, že každý rok přijdu o třetinu zakázek, které bych nestihl v termínu pro pozdní objednání zákazníkem. Ke ztvárnění mých nápadů tak pravděpodobně v tomto životě nedojde.

Když vyrábíte na zakázku, dostáváte detailní zadání od zákazníka nebo spíše jen základní představu a máte volnou ruku?

Většina lidí zprvu ani neví, co chce vyrobit. Stane se, že zákazník poptá malou sovu a nakonec vyrábím trojnásobně velikou Moai. Ale stalo se, že si zákazník nakreslil technický výkres, kde je socha i v řezu a vše je kótováno na milimetry. Také se mi stalo, že zákaznice poslala jedinou fotografii pejska, a to jen zepředu, který umřel a já si pak vlastně zbytek musím vymyslet. Zrovna tento pes se tak povedl, že mi paní pak psala, že byl natolik věrný předloze, že si po rozbalení pobrečela.

Jak velká byla největší socha, kterou jste kdy vyrobil a kde se nachází? A můžeme si někde vaši práci prohlédnout na vlastní oči?

Největší mojí sochou byl již zmiňovaný Florián a je umístěn na návsi obce Vanovice před hasičárnou. Výška 3,5 metrů, váha kolem 2 tun. Na druhém místě by byl pravěký nosorožec umístěný v muzeu pravěku v Bojnicích. Ten byl v podživotní velikosti a vážil jen 750 kg. Jen menší část mých výrobků je přístupná veřejnosti. Ale pro příklad: v Praze 15 u bosostezky jsou umístěny dvě moje kecky (2 x 250kg) jako lavičky na přezouvání. Ve městě Stochov jsou veřejnosti přístupné liška, lavička ve tvaru hada, krokodýl, ježek a na hrázi rybníka ještě vodník. Pokud tam zajedete v adventním čase, tak na náměstí bude můj betlém.

Děkujeme Radime za Váš čas a ať se Vám daří!

Markéta z ČistéDřevo.cz

Pokud se Vám Radimova práce líbí, mrkněte na jeho web, kde můžete zadat poptávku: https://www.drevene-sochy.cz/

Plánování svatby v dnešní době není vskutku lehká záležitost, proto bychom vám rádi nabídli pár jednoduchých rad na co vše je potřeba myslet, aby váš vysněný svatební den byl opravdu jako z pohádky.

Ihned po zásnubách je potřeba se dohodnout, kde se Vaše svatba konat a poté kontaktovat příslušnou matriku, tyto věci je potřeba sladit na jedno datum. Můžete mít například zajištěno krásné svatební místo, ale bohužel oddávající již nebude mít volný termín.

Po zajištění matriky a místa je nutno hledat volného svatebního fotografa. Ti lepší z oboru mají většinou termíny obsazeny již rok dopředu. Podobná situace nastává i u svatebního kameramana nebo svatebního DJ, takže neoddalujte hledání.

Tímto to pouze začíná, ale nelekejte se. Jistě chcete ve svůj vysněný den vypadat nádherně, proto včas vybírejte svatební šaty a zkušenou vizážistku a vlasovou stylistku. Výzdobě svatebního místa také věnujte nějaký ten čas, aby vše bylo sladěno k dokonalosti. A pokud plánujete svatbu v přírodním stylu, tak navštivte naši sekci „svatba“, kde naleznete opravdu široký výběr dřevěných svatebních doplňků.

Ptáte se kde všechny tyto dodavatele hledat? Samozřejmě můžete použít klasické vyhledávače Google či Seznam, na kterých ale zřejmě strávíte spoustu času. Máte totiž již stanovené datum svatebního dne, a volné datum často na webu dotyčného dodavatele nenaleznete. Nezbývá, než psát dotazy na volné termíny.

Další možností je využít různé svatební portály, kde hledání probíhá zadáním poptávky v diskuzním fóru a výběrem dodavatele na základě odpovědi. Stejný případ nastává i u svatebních skupin, které naleznete na Facebooku.

Můžete jít také snazší cestou a použít svatební vyhledávač ProWeddy.cz, který je založen vyhledávání dodavatelů na základě volného termínu. Stačí vyplnit datum svatebního dne, kraj a profesi svatebního dodavatele. Tímto se vám zobrazí dodavatelé s volným termínem, a vy si pohodlně můžete vybrat dle referencí.

Ve zkratce co vás čeká zařídit:

• svatební místo
• matrika
• svatební fotograf, kameraman, fotokoutek
• hudba, DJ
• vizážistka a vlasová stylistka
• svatební šaty a svatební oblek
• svatební dort, catering
• květinová výzdoba
• svatební dekorace

Připadá vám to až příliš komplikované? V tom případě jistě můžete ocenit služeb svatební koordinátorky, která za vás spoustu věcí obstará.

Je také na zvážení, jestli budete před svatbou sepisovat předmanželskou smlouvu, můžete tím předejít mnoha sporům v budoucnu.

Vybrali jsme pro vás přes tucet nejzajímavějších počinů českých blogerek, co se věnují mateřství a přinášejí maminkám (a tatínkům) inspiraci na množství aktivit s dětmi. Najdete tady tipy na výlety, tvoření, aktivity, hry, čtení, vaření, zkrátka vše, co vás napadne. Prohlédněte si jejich články a fotografie a načerpejte inspiraci.

Betty & Co.

Blogerka Pavlína je mámou dvou kluků, která se vedle těhotenství a mateřství věnuje široké škále témat od beauty, přes cestování, až po vaření. Na blogu Betty & Co. sdílí spoustu užitečných rad, tipů na dárky, inspirace na knížky pro děti a DIY.

Matky v nesnázích

Matky v nesnázích jsou dvě kamarádky, které otěhotněly téměř ve stejnou dobu a všechny radosti spojené s mateřstvím tak mají možnost prožívat spolu. Testují různé produkty a postupy, zkouší diety a cvičení, sdílí tipy na zábavu s dětmi a rády se pak podělí o své zkušenosti a zážitky.

TerezaInOslo

Tereza je spoluzakladatelkou agentury Elite Bloggers a vedle blogu TerezaInOslo stihla napsat už i knihu (Šlehačková oblaka). Znát ji můžete i z podcastů V oblacích nebo Linka, na které spolupracuje s influencerem Kovym. Na blogu najdete příběhy ze života Terezy a její rodiny, tipech na cestování a o podnikání.

mklife

mklife je blog mladé dětské lékařky, a především mámy, o lásce k dětem. Míša píše o těhotenství a mateřství (kojení, nošení, barefoot obouvání) a vše je psáno nejen z pohledu maminky, ale také z pohledu pediatra. Nabízí taky kurzy první pomoci dětem (i online).

Testováno na dětech

Rádi zkoušíte nové produkty a služby? Pak se vám bude líbit blog Testováno na dětech, kde se do testování můžete s dětmi i sami zapojit. Testuje se široká škála výrobků, hraček, kosmetiky, potravin pro děti, školních batohů a výtvarných potřeb, designových oděvů a bot, jízdních kol, knih, služeb a mnoho dalších.

S dětmi v báglu

S dětmi v báglu je blog o cestování s dětmi, který přináší hromadu tipů na cestování, včetně rad, jak naplánovat dovolenou či výlet s malými dětmi. Najdete tady i super nápady na aktivity, co s dětmi podnikat jak venku, tak doma, a taky tipy na knížky, tvoření, apod.

Život podle Karol

Karol je maminka tří holčiček a na blogu Život podle Karol píše o široké škále témat: zdravé stravování a recepty, montessori pedagogika, DIY, barefoot obouvání, kojení, látkování, kontaktní rodičovství, nošení děti atd. Má ráda přírodu, turistiku a stanování, takže na blogu najdete i tipy na výlety.

Máma v kuchyni

Autorkou blogu Máma v kuchyni je Barbora, která dle svých slov ráda experimentuje, nemá ráda polotovary a náhražky, oceňuje kvalitu a poctivost při vaření. Pořádá kurzy vaření pro malé děti. Recepty si můžete vybrat buď podle surovin nebo podle věku dítěte.

bizy-bee

Užitečné články o těhotenství, rady pro maminky, vyzkoušené recepty, tipy na dobré knížky a filmy, to je blog bizy-bee. Autorka Peťka sdílí tipy, co na sebe, jak na líčení, nebo třeba jakou kosmetiku vyzkoušet. A na blogu najdete i fajn soutěže!

Blog Zrzky

Na Blogu Zrzky najdete recenze her, hraček a dětských knížek, a taky hromadu inspirace. Je to milý blog o rodině a mateřství, a o všech výzvách, které s sebou toto krásné období přináší.

Matky na palubu

Autorka blogu Matky na palubu promítá do svých článků letité zkušenosti se speciální pedagogikou, sama má tři děti. Ráda poradí, ráda se dělí o zážitky a zkušenosti. Blog je plný recenzí, receptů, tipů, co číst, co tvořit a kde vyrazit na výlet.

Brněnská máma

Pokud bydlíte v okolí Brna, pak vás zaručeně bude bavit blog Brněnská máma! Dočtete se tady, co podnikat v Brně, kam vyrazit na výlet s dětmi do okolí, i kam vyrazit na dovolenou. Na blogu jsou i různé recenze na knihy, hračky, oblečení a obuv, dětskou kosmetiku a další potřeby pro děti.

S láskou, máma

Taky vás nadchl Montessori přístup k výchově a vzdělávání dětí? Rádi tvoříte? Na blogu S láskou, máma najdete hromadu různých návodů na výrobu DIY hraček, šití a další kreativu. Můžete si navíc zdarma stáhnout šablony, které autorka Klára připravila.

MARATON mama

Jak už název blogu napovídá, Nikol se vedle mateřství a dětí věnuje především sportovní tematice. Takže pokud vás zajímá zdravý životní styl, běhání, cyklistika a zdravé stravování, MARATON mama je přesně pro vás. Poradí vám, jak pořídit vhodné vybavení, oblečení a obuv, jak se stravovat a jak při tom všem levou zadní zvládnout doma děti.

Mama LIVE

Přemýšlíte, kam vyrazit s dětmi, hledáte tipy na knihy nebo jen nápad, co s dětmi podniknout? Inspirujte se na blogu Mama LIVE. Autorka Katka navíc občas něco upeče a uvaří, a dokonce poradí i v oblasti kosmetiky a beauty.

Kočárkem.cz

Pokud milujete chůzi s kočárkem, tak určitě nezapomeňte navštívit také web Kočárkem.cz, kde naleznete jak srovnání všech druhů kočárků, tak se můžete také těšit na mapu, která vám nalezne cesty a výlety pro procházku právě s kočárkem.

Rodičovo

Holky z Rodičovo píší o dětech, kočárcích, plenkách a aktivitách, které vás mohou zabavit, třeba když děti spí. Zajímá je mateřská a dětská móda. Probírají společně novinky ze světa rodičovství, hodnotí produkty a hledají ta nejlepší řešení.

Mammas

Mammas je blog dvou kamarádek – obě jsou maminky, obě jsou právničky a dokonce se obě jmenují Lenky. Najdete tady recenze na různé produkty (včetně testování produktů), tipy na výlety s kočárky, návštěvy baby-friendly akcí a míst, inspiraci ke cvičení, kosmetice, vaření, apod.

Život bláznivé mámy

Blog Život bláznivé mámy není jen o těhotenství, mateřství, dětech a rodině, ale najdete tady množství dalších témat jako je beauty, cestování, focení, knihy, móda a tvoření.

Mámou bez filtru

Mámou bez filtru je Michaela, která se nebojí psát o věcech, o kterých se příliš nemluví. Na svém blogu má několik rubrik, v nichž se věnuje cestě k mateřství (umělé oplodnění, rizikové těhotenství) a mateřství samotnému (recenze produktů, pokojíček, atp.). Pokud máte chuť na syrovou zpověď s humorem a nadhledem, s Mámou bez filtru si budete rozumět!

schoolofmylife

Autorkou blogu schoolofmylife je máma dvou dětí Lucie. Pokud s dětmi rádi čtete, máte v oblibě smysluplné hračky a chcete čas s dětmi trávit aktivně, vyrážet na výlety a sportovat, pak je pro vás tento blog jako stvořený. Kromě témat mateřství Lucie sdílí tipy na úklid domácnosti a věnuje se módě.

3dmamablog

Pokud hledáte místo pro rychlou inspiraci, které vám poskytne informace z reálného života s dětmi, pak je 3dmamablog jako stvořený pro vás. O čem všem se na blogu dočtete? O sportu (kolo, lyže, koloběžka), horské turistice v létě i v zimě, ale třeba i o rovnováha mezi vlastní realizací a životem vícedětné rodiny.

Databáze nejlepších svatebních fotografů v Česku, přehledně a na jednom místě. Nikdy nebylo snazší si vybrat! Projděte si náš rozcestník a vyberte si fotografa, který bude vyhovovat vašim potřebám a zachytí okamžiky, které budou trvat věčně.

Pozn.: Databázi právě tvoříme a budeme ji postupně doplňovat a rozšiřovat.

Využijte jednoduchý rozcestník a začněte výběr podle toho, kde plánujete svou svatbu:

Moravskoslezský kraj →

Olomoucký kraj →

Zlínský kraj →

Jihomoravský kraj →

Hlavní město Praha →

Středočeský kraj →

Plzeňský kraj →

Karlovarský kraj →

Jihočeský kraj →

Ústecký kraj → 

Liberecký kraj →

Královéhradecký kraj →

Pardubický kraj →

Kraj Vysočina →

Interiérový design, kreativní DIY tvoření, bydlení a jídlo, to vše najdete na blogu La Petite Anne. Autorkou blogu je Anna, která se řídí heslem „Všechno bude“. Pokud hledáte inspiraci na zajímavé DIY projekty a máte kreativního ducha, Anniny originální nápady si zamilujete. I s Annou jsme měli tu čest si popovídat a vyklubal se z toho parádní rozhovor!

Před kolika roky jste svůj blog založila a co vás k němu vedlo?

Blog jsem oficiálně spustila 1.1.2013 (i když jsem jako zelenáč něco pokazila a první příspěvek má propsané ještě prosincové datum 2012), ale spuštění předcházely asi tři měsíce mentálních i praktických příprav. Založit blog o interiérech a DIY mě napadlo na studijním pobytu ve Švýcarsku, kde jsem bydlela úplně sama v krásném bytečku u lesa. Sice jsem díky tomu nežila žádný divoký studentský život, ale napřemýšlela jsem se tam až až. Bojovala jsem tenkrát s psaním diplomky a s tím, co chci po škole vlastně dělat. K interiérům mě to už od malička hrozně táhlo, ale paradoxně proto mě nikdy nenapadlo, že bych se něčím takovým mohla v budoucnu živit. Když si vzpomenu, kolik času jsem strávila stavěním domečků pro barbíny a lego panenky (aniž bych si pak hrála s panenkami), kolik hodin jsem věnovala navrhování pokojů na chalupě, když mi bylo asi deset… Úplně nechápu, jak je možné, že mi to došlo až v nějakých čtyřiadvaceti na švýcarském vzduchu. Ale asi to tak mělo být. Blog jsem začala psát s tím, že to bude taková moje vlastní interiérová “škola”. A je fakt, že jsem se za ty roky díky blogu opravdu hodně posunula a získala skvělou práci v oboru.

Co děláte, když zrovna netvoříte příspěvky na blog?

Momentálně jsem už nějaký ten pátek doma s malinkou dcerkou. Na dálku se stále trochu věnuji práci, ale uvidíme, jak to půjde dál. Tenhle rok je pro nás totiž rokem velkých změn a máme v procesu obří projekty, které jsou zatím tajné. Ale už se těším, až bude všechno hotové a já se budu moct na blogu podělit! Když mám chvilku volno, snažím se nějak kreativně odpočívat – malovat, šít, snít, číst si… Neustále mám potřebu něco vymýšlet a tvořit, i když ne vždy se mi záměr podaří a ne vše si najde cestu i na blog.

Jaká témata máte nejraději? 

Ta, která jsou pro mě aktuální. Když jsem plánovala svatbu, byla jsem do toho tématu úplně ponořená a stal se ze mě expert na květinové dekorace, svatební stylingy a všechno okolo. Když se mi měla narodit dcerka, několik měsíců v kuse jsem zas jen vyráběla věci pro ni – hnízdečka, povlečení, kolotoč nad postýlku, hrací deku, noční světlo… Vloni to byla pro změnu proměna naší rodinné chatičky, to jsem neřešila skoro nic jiného. Obecně ale nejraději sdílím svá DIY. Sice dají nejvíc práce, ale mám pak největší radost z výsledků, obzvlášť když se mi občas podaří i pěkné fotky.

Vedle psaní zároveň hodně fotíte. Plánujete do budoucna nějaké novinky v konceptu blogu? (např. tvorba na sociální sítě, videa, apod.)

Vůbec netušíte, jak moc jsou vaše otázky trefné a pro mě trochu záludné na odpověď! Jsem si naprosto jasně vědoma toho, že s klasickým konceptem blogu, ještě na prehistorické šabloně a bez vlastní domény, jsem v dnešní době trochu exot. V posledních letech hodně blogů, které jsem sledovala od začátku, úplně skončilo a nebo se vyvinuly dál. A já si pořád tvrdohlavě jedu to svoje ???? Dělat videa na YouTube byl ovšem můj sen úplně od počátku blogu, myslím, že jsem to v článcích i několikrát zmiňovala. Dokonce proběhly i nějaké nikdy nepublikované pokusy o to videa točit. Upřímně řečeno, blog má stejné jméno jako můj starý kanál, který vznikl několik let před blogem. Bohužel jsem ale zjistila, že to zkrátka nezvládnu. Já dokážu video vyprodukovat – komplet všechno vymyslet, zařídit, nastylovat, udělat scénář, zrežírovat… Tomu se koneckonců věnuju i v práci. Co ale neumím, je video kvalitně natočit a už vůbec ne sestříhat. Jsem dostatečně sebevědomá na to, abych si dokázala přiznat, že nezvládnu všechno. Proto byla videa roky u ledu, i když mě to hrozně mrzelo. Jenomže vloni jsem zjistila, že mi v rodině vyrostla neuvěřitelně šikovná mladá videoeditorka! Proto doufám, že se nám letos podaří alespoň pár videí vyrobit a vypustit do světa, držte palce!

Jaký styl interiérového designu je váš nejoblíbenější?

Mně se toho líbí hrozně moc, ale nejdůležitější je pro mě vždy kontext. Úplně jiný interiér bych si vysnila do moderní vily, secesního bytu s kachlovými kamny, venkovského stavení a nebo domku z osmdesátých let. Obecně ale platí, že mám ráda barvy, přírodní materiály a vtipné kombinace. Doma máme eklektický mix věcí z bazarů a moderních kousků, baví mě juxtapozice stylů a prvků, samozřejmě když se to nepřežene. Nemám ráda, když někdo o něčem prohlásí, že je to “hnusné”, když chce vlastně jenom říct, že se to jemu osobně nelíbí a nebo by v tom sám nikdy nebydlel. Mně se líbí spousta věcí a stylů, ve kterých bych sama nikdy nebydlela… V poslední době mě to asi nejvíc táhne ke stylu midcentury modern a paradoxně i k minimalismu, i když v barvách. Tam jsem si třeba myslela, že nikdy nedojdu.

Jak vnímáte vkus českých domácností? Jsme na tom dobře?

Když jsem blog před lety začínala psát, vnímala jsem české domácnosti dost katastroficky a napsala na to téma i pár jedovatých příspěvků. V posledních letech ale myslím došlo k obrovitánskému posunu k lepšímu, určitě i vlivem sociálních sítí. Dneska na Instagramu běžně áchám nad překrásnými českými interiéry, které inspirují hromadu dalších lidí. Já vyrostla v době, kdy téměř všechny domácnosti mých spolužáků byly plné šílené dřevotřísky s dekorem a polstrovaných židlí a postelí s psycho vzory, což vydrželo o dost déle, než mělo. Před zhruba pěti lety pak hrozně frčelo striktně černobílé pojetí skandinávského stylu, které na mě vyskakovalo i z konzerv a neskutečně mi pilo krev. A dneska mám velmi optimistický pocit, že domácnosti začínají být skutečně rozmanité a hlavně osobité. Trend teď není nějaký styl, ale mít to opravdu podle sebe a svých potřeb. A to je dobře.

Kdybyste si měla vybrat cokoliv, v čem budete bydlet, co by to bylo?

Aha! Vynikající otázka. Doma v Brně bych si prosila prvorepublikovou vilu s moderně-retro vybavením a velkou zahradou, kde bude platan s houpačkou pro dceru. Pak by to ale chtělo krásný pasivní dům u lesa někde na Vysočině, který bude mít interiéry v přírodních tónech se spoustou dřeva. A ideálně venkovní vířivku s výhledem do kopců. No ale pak bych potřebovala ještě kamenný domeček v Itálii nebo Řecku v olivovém háji, kde bude vínem obrostlá pergola, fenomenální výhled na moře, všude barevné cementové kachličky, bílé povlečení a k tomu skvělá hospoda za rohem. Inu, obávám se, že na tohle téma bych si toho dokázala vysnít ještě o dost víc! Ještěže je snění zadarmo.

Kde čerpáte online i offline inspiraci?

Kde to jen jde! Na Instagramu zbožňuju barevné účty jako @svantjeundfrieda, @hotpinkpineapples, @lumikello_, @littlebigbell, z českých třeba @whiteblueworld nebo @janskacelikart. Naprosto zbožňuju YouTube a aktuálně nejvíc ujíždím na kanálech Hermiony Chantal, Alexandry Gater a The Sorry Girls. A možná se budete smát, ale doma mě teď nejvíc inspirují kresby květin od Zdeňka Milera. Pořád doma s dcerou čteme jeho knížky nebo zíráme na Krtka v televizi a já zjišťuju, že si do jeho leporel při kreslení běhám “pro radu”. Jinak v normální době sbírám inspiraci nejraději na cestách a v přírodě, ale to už si teď vybavuju pouze matně…

Děkujeme Anne za Váš čas a ať se Vám daří!

Markéta z ČistéDřevo.cz