Návody, Strana 11

Dřevo je již od pradávna nedílnou součástí každodenního života běžného člověka. Krom praktických vlastností oceňujeme i jeho přirozenou krásu. Věděli jste však, že na dřevo se dá krásně malovat a je podkladem pro velké množství uměleckých děl? Dnes se malování na dřevo zase dostává do módy a vy si doma můžete vytvořit doslova kreativní poklady nebo dát dřevěnému nábytku a doplňkům všemi barvami hrající kabát.

Co si můžete doma vylepšit?

Malování na dřevo přináší nespočet možností, jak naplno projevit kreativního ducha. Stačí jakýkoliv dřevěný výrobek a pod rukama vám budou vzkvétat umělecké skvosty. Dřevěnému prkénku sluší například folklorní či květinové motivy. Jedinečným dárkem se zase může stát vlastnoručně vykreslená bedýnka, krabička nebo šperkovnice. Nudí vás papír a chcete svému obrazu dát nový rozměr? Vyzkoušejte malování na dřevěnou podložku z kmene stromu. Nevšednost použitého materiálu váš výtvor jenom podtrhne. Pokud hledáte vyjímečný dárek za pár korun, tak oceníte nápad s malovanou vařečkou. Chlebník se tradičně pojí s místem na kuchyňské lince – i z něj můžete pomocí kresby vytvořit dekorativní a stále dokonale funkční artefakt. Populární je i renovace starého nábytku (ať už formou recyklace či upcyklace). Na dětský nábytek můžete aplikovat pohádkové, či jiné oblíbené motivy vašich ratolestí.

Technika malování na dřevo

Dřevo je pro malování vynikajícím materiálem a dá se s ním rozličně pracovat.

1. Nejdříve je nutné si podklad řádně ošetřit – nevyhnete se práci s brusným papírem (pro dokonalý efekt doporučujeme zrnitost kolem 1000). 
2. Následně byste dřevo měli pokrýt podkladovou bází (lépe vyniknou barvy). Doporučujeme dát až tři nátěry, které následně přebrousíte (zvolte opět brusný papír, ale s větší zrnitostí – 1500 a výše). 
3. Posledním krokem je zafixování bezbarvým lakem. 

Technik, kterými můžete malovat na dřevo, je obrovské množství, my jsme pro vás vybrali ty nejzákladnější.

• Skvěle se hodí například patinování, či žíhování – schovají se tak případné nedostatky, nebo ne úplně perfektní zručnost malíře. Začátečníkům tuto techniku vřele doporučujeme. Je to snadné: roztíráte podkladovou barvu do ztracena (nejlépe pomocí houbičky), čímž se vytvoří ojedinělý povrch.
• Malování štětcem si žádá více zručnosti, výsledek ale bývá skutečně znamenitý.
• Technika tzv. tupování je velice jednoduchá. Pomocí houbičky lehce vklepáváte barvu na dřevěný podklad. U tohoto způsobu se běžně používají šablony, které vám práci ulehčí. Tupování kombinujte s patinou – konečný výsledek bude nádherný.
• Pro náročnější a hravé jedince doporučujeme scrapbooking. Pomocí razítek, malování a šablon se vytvoří zábavná koláž, která hraje všemi barvami a originalitou.
• Krakelováním zase vykouzlíte starobylý efekt, který můžete kombinovat s decoupage technikou (populární ubrouskový způsob dekorování dřeva a dřevěných obrobků). Konečný výsledek vypadá perfektně! Starodávného účinku spolehlivě dosáhnete, pokud na dvě vrstvy barvy nanesete speciální krakelovací lak. V tomto případě platí, čím více laku, tím více trhlin. 

Jaké barvy použít?

Pro dřevěný podklad využijete zejména krycí malbu mokrými materiály. Akvarelové barvy (například vodové) se mezi ně sice řadí, bohužel ale kryjí velmi špatně a ideálně s nimi malujeme pouze na papír. Následný výsledek vždy přelakujeme vhodným bezbarvým lakem. 

• Akrylové barvy – pro malbu na dřevo jsou zřejmě nejvhodnější, koupit je můžete v papírnictví, hobby marketech, supermarketech nebo obchodech s dětským zbožím.

• Kvaš – jedná se o italskou vodomalbu, do které se přidá krycí běloba, nebo koloidní látka (má silně lepící schopnosti a nejčastěji se jedná o arabskou gumu) a vytvoří se tak barva hustší než běžná akvarelová, ale ne tak hutná jako ta akrylová. Výhodou je rovněž to, že se kvaš výborně míchá (klidně i na samotném podkladu), snadno překrývá a lehce rozmývá. Doporučujeme je proto pro začátečníky, kteří nenáročné opravy jistě ocení.

• Temperové barvy – překvapivě na dřevo pasují i temperové barvy, pro jednoduché tvoření s dětmi se jejich krycích schopností nebojte využít.

• Olejové barvy – dřevu olejové barvy vyjímečně sluší (většina olejomaleb z předchozích století je ve skutečnosti namalovaná na dřevěné desce) a vyznačují se vysokou kvalitou. Mají výrazné odstíny, jsou velice trvanlivé. Nevýhodou je, že dlouho zasychají. 

Dostupné malování na překližku

Chcete si vyzkoušet malování na dřevěný podklad? Nebo jste na internetu zahlédli nádhernou inspiraci pro nevšední obrazy tak jako my? Malování na překližku je jednoduché a zvládne ji úplně každý. Pokud chcete ke svému kreativnímu tvoření pustit děti, tak v tomto případě směle do toho. Ratolesti mohou vybarvovat třeba zvířátka, nebo jiné rozmanité tvary z překližky, vy se zas můžete vrhnout na složitější obrazy.

Malba a kresba na dřevo: historické okénko

Deskové malířství je významnou kapitolou v historii umění nejen českých zemí. Než bylo vytlačeno (cca 16. století) plátnem, tak se na dřevě odehrávaly ty nejvznešenější umělecké počiny. Možná vás překvapí kolik významných děl má ve skutečnosti dřevěný podklad. Malba na dřevěnou desku se běžně používala jako alternativa k nástěnné malbě, nebo na pergamen. Lidové malířství zůstalo dokonce této technice věrné až do 20. století. Kromě klasického malování štětcem na dřevěný podklad se běžně využívá například enkaustika – tedy malování olejovými barvami, k nimž se přidal včelí vosk. Ta byla používaná i pro tzv. Ikony (malby na dřevo populární v 6. století). Olejomalba v 15. století rovněž dávala vyniknout dřevu, které bylo pro tento styl kreslení snadno dostupným a ideálním materiálem.

Co když …

Chcete mít doma krásnou vyzdobenou stoličku, nebo toužíte dát někomu z rodiny opravdu originální dárek ve formě nevšední krabičky, či truhly na nezbytnosti, ale na samotnou kresbu si netroufáte? V tom případě pro vás máme faktické řešení – gravírování nebo barevný UV tisk. Obojí vypadá na dřevě naprosto kouzelně. Děti ocení i ptačí budku, nebo hmyzí domeček k dozdobení. Tyto kreativní dřevěné výrobky považujeme navíc za skvělý dárek.

Dřevařské techniky

Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky. V článku naleznete seznam a stručný popis těch nejzákladnějších technik. Co však nenajdete jsou přesné postupy k výrobě jednotlivých výrobků. Článek slouží jako přehled nejrůznějšího kutilství ze dřeva. Pokud máte připravenou dílnu, nabroušené nástroje a suché dřevo, můžete směle začít. Níže najdete pár rad, jakým způsobem se dřevem pracovat.

Štípání

K velice staré, ale dodnes používané technice se řadí štípání. Technikou štípání vznikaly například důležité šindele. V mnoha případech a v rukách zručného kutila se jedná o pracovní činnost levnější a jednodušší než podélné řezání pilou. Ještě dodnes existují lidé, kteří si rádi připlatí za starou dobrou tesařskou práci, protože ručně štípaný šindel se nedá ničím dokonale nahradit.

   

Náročnost

Tradiční štípání dřeva patří opravdovým mistrům. Ručně štípaný šindel si žádá zkušenosti, ale i pevnou ruku. Pokud si ale tuto techniku osvojíte, budou vám pod rukama kvést doslova skvosty.

Co si štípáním vyrobíte

V tomto případě se jedná zejména o štěpy, desky, podvaly na stropy a mnohé další (například již zmíněná střešní krytina). Takto opracované kusy dřeva se pak mohu použít krom šindele například na stavbu seníků, nejrůznějších přístavků, ale i pergol a domečků pro děti.

Jaké dřevo použít

Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní. Dřevo by mělo jít hlavně dobře štípat, ale neméně pozornosti si zaslouží hustota letokruhů nebo dlouhá vlákna. Nejpoužívanějším typem dřeva je v našich podmínkách smrk. Ten je z hlediska poměru ceny a kvality vhodným kandidátem. V úvahu připadá i modřín. Strešní krytina sluší i dubovému a akátovému dřevu. Bohužel se ale z hlediska ceny jeví tato možnost skoro až nedostupně. Smrkové dřevo však desky ze zmíněných listnatých stromů předčí svou trvanlivostí mnohonásobně.

      

Tesání a dlabání

Tesařská i řezbařská dláta tvoří nedílnou součást výbavy každého kutila i dřevařského mistra. Velká ubírací dláta jsou víceméně rovná, či mírně zaoblená a slouží k prvotnímu dlabání například z půlky kmene nebo jiného většího kusu dřeva. Truhlářské dláto používáme na další rytí a prohlubování dlabu. Na obě zmíněná dláta se přitlouká dřevěným tloukem, či paličkou. Oproti tomu řezbařské dláto se chlubí menším vzezřením a využívá se zejména pro drobné vydlabávání – například pro již zmíněné dekorace nebo hračky. Dlabáním rozumějme oddělování a vybírání hrubých třísek, když zhotovujeme podélný/kulatý otvor – tzv. dlab. Po hrubém opracování dlátem se výrobek velice opatrně suší (nikoliv na slunci, naopak musíte výrobek před slunečním zářením chránit) a teprve po vysušení lze požadovanou věc dokončit.

Náročnost

Tesání a dlabání může vyzkoušet kdokoliv. Dokonce si troufneme říct, že je tato technika velmi vhodná pro děti, které se naučí základní postupy a techniky práce se dřevem a strávíte s nimi i velice cenný čas. 

Co si můžete vyrobit

Touto hojně užívanou technikou si můžete vyrobit nespočet drobností do domácnosti (misky, mísy, lžíce), dřevěné korýtko, vaničku, necky, ale také krásné dekorace na zahradu – totemy, květináče, či vědra.

Jaké dřevo použít

Na dlabání obecně se hodí spíše měkčí dřevo. V úvahu přichází z jehličnatých například smrk či borovice, z listnatých využijte podmanivých vlastností lípy, vrby a topolu.

      

Hoblování

Dokonale hladký, na dotek jemný a mnohdy i krásně prokreslený povrch je jednou z nejcennějších vlastností dřeva. Díky hoblování velice snadno dosáhnete tohoto výsledku. Kromě ručních hoblíků se dnes na trhu samozřejmě objevují i ty elektrické, ale i stolní hoblovky. "Rozhodně nic ale nenahradí ruční hoblík, který je žádoucí například při práci s nábytkem. Zanechává na povrchu nesmazatelnou charakteristickou stopu, kterou nenahradí žádný jiný nástroj. Pomocí zvoleného hoblovacího nástroje se ze dřeva odebírá tříska o různých tloušťkách. Díky tomu se povrch dřeva jenom zvýrazní a nepotrhá, jak by tomu bylo například u broušení." nezapomíná zmínit Tomáš Kruczek, přední specialista na dřevozpracující techniky z cistedrevo.cz.

Náročnost

Při hoblování s elektrickým hoblíkem musíte dbát zvýšené opatrnosti. Pokud se však rozhodnete pro tradiční ruční hoblík, tak trámy na pergolu vám může pomoci doladit k vašemu obrazu i někdo méně zručný, třeba malý začínající truhlář.

Co si můžete vyrobit

Konkrétní výrobek samotným hoblíkem zřejmě nevyrobíte, ale v mnohých dřevařských činnostech se bez něj neobejdete. Používá se k zarovnávání a vyhlazování povrchu dřeva. Výsledkem je nádherně, jemně a hladce opracovaný kus dřeva. Pokud se chystáte na renovaci některých kusů nábytku, nebo dokonce na jejich samotnou výrobu, ruční hoblík vám prokáže velkou službu. Krom povrchové úpravy umí nádherně seříznout hrany, nebo dostat ze staré lavičky starý nátěr a dát jí tak úplně nový rozměr.

Jaké dřevo použít

Obecně se k hoblování hodí dřevo tvrdé, kde vynikne jeho následná jemnost při doteku. Pokud chcete ruční hoblík svěřit do ruky malému chlapci, pak využijte měkkosti smrku nebo vrby, aby dítě hoblík vůbec utáhlo.

      

Řezání

Pila je již od dob gotiky základním nástrojem určeným pro práci se dřevem. Provází obrobek již od jeho úplného začátku – pokácení stromu. Následně se používá při výrobě fošen, desek a nejrůznějších hranolů. Na trhu dnes existuje nepřeberné množství pil, které lze využít pro nejrůznější účely. Okružní, pásová, formátovací, či kmitavá pila najde své uplatnění ve velké domácí dílně nebo garáži. Zalíbení však najdete i v ručních a přímočarých pilách, které upotřebíte při drobném řezání. 

Náročnost

Práce s pilou si žádá velké zkušenosti a je i poměrně nebezpečná. Pokud byste chtěli děti zapojit do nenáročného vyřezávání jednoduchých tvarů, nebo ozdobných linek, tak doporučujeme ruční rámovou truhlářskou pilu, nebo přímočarou pilu. 

Co si můžete vyrobit

Určitě jste slyšeli o mistrech, kteří umí motorovou pilou vyřezat krásnou sochu, nebo lavičku z kmene stromu. Pokud si na to (logicky) netroufáte, tak můžete pomocí ruční nebo přímočaré pily vyřezat drobné tvary, srdíčka, která se budou krásně vyjímat například v truhlíku. Vytvořit však můžete i krásné ornamenty.

Jaké dřevo použít

Pila si bez debat dokáže poradit s jakýmkoliv druhem dřeva. Vybírejte spíše podle toho, co si chcete z dřeva vyrobit. Na ozdobné výřezy a drobnosti bude stačit smrkové dřevo. Pokud ale přemýšlíte nad zahradní lavicí z desek, tak tomu přizpůsobte i výběr dřeva. Například březové dřevo špatně odolává okolním vlivům, houbám a obzvláště hnilobě. Pro exteriér se tedy vůbec nehodí.

   

Řezání nožem a dláty

Pro ty nejrůznější drobné řezbařské aktivity, které využijete při práci na krásných ručních dřevěných výrobcích, se báječně hodí sady řezbařských nožů a dlát. Řezbařské nožíky jsou krátké a mají různě tvarované čepele. 

Náročnost

S touto technikou si klidně můžete pohrát. Skvěle tím zabavíte i menší děti, kterým postačí drobnější a levnější dláto. Větším dětem zase můžete ukázat řezání s řezbařským krátkým nožíkem se zahnutou čepelí. Nezapomeňte ale na ochranu rukou (zejména palce).

Co si můžete vyrobit

U této techniky můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Chybí vám do koupelny mýdlenka? Pomocí dláta si ji hravě vytvoříte sami. Začít s drobnou řezbařskou prací můžete například výrobou jednoduchých vařeček. Zručnost lze získat i drobným vyřezáváním reliéfů. Okrasná plastika na lipovém prkénku může být i skvělým dárkem pro vaše nejbližší. Vyšší dívčí jsou pak vyřezávané sošky, hračky, nebo loutky. 

Jaké dřevo použít

Možná už se budeme opakovat, ale pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Opět ale záleží na konečném výsledku. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět. Následný obrobek se po navoskování může chlubit krásným jemným povrchem.

      

Soustružení dřeva

Máte doma soustruh? Tak jistě víte, že je pro výrobu dřevěných produktů nenahraditelný, a také že charakteristické roztáčení dřeva nemá daleko k příjemné závislosti. Doslova vám tak pod rukama vznikají dřevěné nádoby, misky nebo dekorativní předměty. Klasické soustružení spočívá v postupném odkrajování ze dřeva, či se do obrobku řeže během jeho otáčivého pohybu (podobně jako je tomu například u hrnčířského kruhu). Výsledek je pak dokonalý, hladký a souměrný. Soustružit můžete mezi hroty, ale i na volno. Opět záleží na výsledném produktu. Při soustružení využijete i celou škálu dalších řemeslnických speciálních nožů. 

Náročnost

Soustruh je součástí těžší techniky a jeho obsluha je náročnější. Nedoporučujeme dálkové učení a teoretické znalosti. V tomto případě navštivte zkušeného specialistu a vyzkoušejte si obrábění v praxi. 

Co se dá vyrobit

Soustruh vám dokáže vyrobit takřka cokoliv. Vytočíte si korbely, slánky, talířky, misky, kořenky, vázy i svícny, ale i praktičtější věci jako je například rukojeť k pilníku, nebo šroubováku, topůrko apod. Pomocí dalšího řezbařského náčiní můžete rovnou do obrobku vyznačit požadovaný reliéf a máte hotovo.

Jaké dřevo použít

Zřejmě nejoblíbenějším druhem dřeva všech soustružníků je bříza. Při sušení na vzduchu nepraská, takže se pro soustružení hodí dokonale. Dalším vhodným dřevem je ořech, třešeň a švestka. Všechny zmíněné druhy dokáží obrobku vtisknout osobitý nádech a nádherně prokleslený dekor dřeva.

      

Vrtání

Vrtání využijeme ve chvíli, kdy potřebujeme do obrobku zhotovit válcovité otvory kruhového výřezu. Vhodný vrták dokáže vyvrtávat nejrůznější otvory, vyřezávat drážky, nebo zdobit okraje. Vrták využíváme ve chvíli, kdy potřebujeme odstranit vadné suky, nebo vyvrtat různé otvory například pro kolíky a kování. Mnohdy se pomocí vrtáku předvrtávají otvory pro šrouby i vruty. Ručně se nebozezem dnes vrtají už jen malé dírky určené například k uměleckému kování.

Náročnost

Vrtání pomocí elektrických vrtáků, či za pomocí soustruhu a frézy, rozhodně není činnost vhodná pro děti. I zkušený řemeslník si v tomto ohledu musí dávat pozor na ruce a nepřidržovat malé věci rukou – nikdy! I dnes však lze pořídit funkční ruční vrtačky a vrtáky, které dětem pod dohledem dospělé osoby můžete svěřit. Děti budou nadšené.

Co si můžete vyrobit

S dětmi můžete vyzkoušet velice funkční výrobky do domácnosti. Například jednoduchý stojan na vánoční stromek  nebo stoličku – štokrle, či dokonce dřevěný vláček na hraní.

Jaké dřevo použít

V tomto případě se fantazii meze nekladou a můžete zužitkovat jakékoliv dřevo. Nesmíte jen zapomenout na použití vhodného vrtáku.

   

Dýhování

Za dýhování se považuje nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhu získáváme nejčastěji krájením nebo loupáním z dobře napařeného kmene. Nejhojnějším produktem loupané dýhy je dnes stále populárnější překližka. Řezaná dýha není tak častá, ale o to více je kvalitnější a samozřejmě i dražší. Dýhovat větší plochy v domácím prostředí je téměř nemožné, protože bychom k tomu potřebovali rozměrné lisovací zařízení. Pokud se ale rozhodnete zvelebit doma menší plochy, nebo nábytek z méně kvalitního dřeva, tak to hravě zvládnete tzv. intarzii (zdobení méně hodnotného dřeva právě dýhami). Postačí k tomu dýha, kterou si v hobbymarketu vyberete podle požadované textury, a poté ji k podkladu jednoduše přilepíme. (Viz lepení dřeva níže.)

   

Náročnost

Intarzie vyžaduje značnou trpělivost a pečlivost. Děti vám v tomto ohledu zřejmě příliš nápomocny nebudou, ale svědomitý kutil to zvládne levou zadní. 

K čemu dýhu využít

Dýhováním vzniklá truhlářská překližka dnes nejčastěji slouží jako základ nábytku. Tenčí překližka se zase hojně využívá například k výrobě dekorací, které s dětmi hravě zvládnete. V mnohých kavárnách zase naleznete celé stylové stěny z překližky. Doma zase můžete samotným dýhováním vyrobit originální víko ke šperkovnici. Na podklad (překližku) křížením přidáváme poddýžku (topol), a vytvoříme tak vlastní dýhovaný dekl.

Jaké dřevo použít

Pro výrobu dýh se nejčastěji používá buk, ořešák, bříza, javor, dub, jasan, nebo habr. Všechny zmíněné dřeviny mají krásně vykreslenou texturu. Překližky se vyrábí zejména z buku, smrku, jedle, břízy, olše nebo topolu.

      

Opracování struhákem a pilníkem

Při odebírání silnější vrstvy dřeva se používá struhák, neboli rašple. Ten se však hodí pouze pro hrubé opracování, pro jemnější výsledek raději sáhneme po pilníku. Na zakřivený povrch, který nelze hoblovat, rovněž aplikujeme techniku opracování struhákem. Nezapomínejte na velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí za každé situace klidně, pohybují se pouze ruce s pilníkem. Pilník držte ve vodorovné poloze, aby pilovaná plocha zůstala rovná.

Náročnost

Dokončovací činnost hravě zvládne kdokoliv.  

Co si můžete vyrobit

Samotný obrobek pouze struhákem či pilníkem nevyrobíte. Pokud ale vyrábíte misku, či dlabete korýtko, tak se bez něj neobejdete.

Jaké dřevo použít

Vyrábíme-li ze dřeva artefakty denní potřeby a věci do interiéru, tak byste tomu měli přizpůsobit výběr dřeva. Jak už jsme v článku zmiňovali, tak pro řezbařské práce se nejvíce hodí “měkká dřeva”. Nepostradatelným se jeví zejména lípa následovaná olší. Řemeslníci se však nebojí využít i smrkového dřeva. To se hodí zejména v případě, kdy tvoříme ze dřeva poprvé, nebo se považujete v oblasti obrábění dřeva za začátečníky.

Lepení

Závěrečná montáž a s ní spojené lepení potřebuje dokonalou přípravu. Se samotným lepením musíte počítat již před tvorbou. Promyšlený postup je základním klíčem k úspěchu. Doporučujeme lepidla disperzní (tzv. bílý klih) – ta se hodí zejména pro předměty do interiéru. Samozřejmě můžete využít lepících schopností běžného klihu, který lze zakoupit v tabulkách nebo granulích. Klih se musí nechat bobtnat zalitý vodou (doba bobtnání závisí na zakoupené formě produktu) a poté se rozpouští ohřátím, ale pozor – pouze na 60°C. Při vyšších teplotách ztratí klih lepivost a už vám bude k ničemu. Lepidlo vám nesmí v žádném případě zmrznout – na to si dejte obzvlášť pozor. Náročnější montáž a dokonalé lepení vám usnadní upínací přípravky (například svěrky).

Důležitá rada na konec

Mějte na paměti, že s mokrým dřevem se sice pracuje výrazně lépe, ale o to víc se musí dbát na následné vysušení. Počítejte i s tím, že dřevo je “živý organismus”, který stále pracuje a vaše výrobky budou rovněž procházet změnami. Osobní bezpečnost by při této činnosti měla být vždy na prvním místě.

Krásná ruční práce se dřevem si vaši pozornost rozhodně zaslouží. Téma proto úplně neopouštíme. V následujících článcích na našem blogu se můžete těšit i na texty představující jednodušší práci se dřevem, kterou hravě zvládnou domácí kutilové i maminky s dětmi. Sledujte náš blog a inspirujte se u našich DIY nápadů.

Technické informace jsme v tomto článku čerpali z knihy Jak pracovat se dřevem od Martina Patřičného, kterého považujeme za odborníka ve svém oboru.

Máte rádi naše dušičkovské tradice, zároveň ale chcete udělat radost dětem, které se doslova zamilovaly do Halloweenu, zábavných kostýmů a dlabání dýní? Pusťte se do výroby nejen neobvyklého dušičkovského věnce, ale i do zábavné halloweenské dekorace, která na pár dní ozdobí váš byt, či dům. Zabavíte sebe i prcky a zbavíte se splínu, který na vás s mlžným oparem podzimních dnů může dopadnout.

Závěsný věnec v halloweenském duchu

Vaše dveře vždy vítají hosty a vy si na výzdobě dáváte záležet. Přivítejte chmurný podzim a překvapte přátele odvážným věncem v trochu strašidelném duchu.

Co je na to potřeba?

• kulatá překližka s otvorem na zavěšení
• akrylové barvy
• štětce (nejlépe ploché, jemné a vhodné na akrylové barvy)
• strašidelné dekorace dle přání (například malou lebku, pavouka, netopýra, nebo kočku)
• kaligrafické šablony (nejsou potřeba pokud si na písmo troufnete sami)
• bezbarvý lak

Jak na to?

1. Základem této dekorace je kulatá dřevěná překližka. Výhodou bude, že věnec můžete využít i pro další roky. Zub času se na ni podepíše minimálně. 
2. Nejlépe den předem natřete překližku bílou barvou. Poslouží vám to jako skvělý základ pro další kresbu. V tomto ohledu vám klidně mohou být nápomocné vaše děti, které se u štětce a barvy s jistotou na nějakou dobu zabaví. 
3. Poté jsme do jedné třetiny nalepili lepící pásku a vrchní část překližky vybarvili na černo. Po zaschnutí barvy jsme pásku sundali a teprve tehdy můžeme pokračovat v práci.
4. V této části výroby se už naplno může projevit vaše kreativita. Nápadům se meze nekladou. My jsme použili motiv pavouka, který je velmi jednoduchý a lehce zvládnutelný. Také jsme se inspirovali bílo černou kombinací. Pokud jste ale zdatní malíři, tak skvěle vypadá na bílém podkladu namalovaná dýně, nebo třeba čarodějnice. Vyhrát si můžete i s barevným provedením a v některé části například přiznat dekor dřeva. Vřele ale doporučujeme využít černo-bílé kombinace s oranžovým prvkem. Vtisknete věnci podzimní atmosféru.
5. Nezapomeňte na nápis Halloween, pokud si troufnete sami, tak můžete využít svých krasopisných schopností. Pro méně zdatné zase existují kaligrafické předlohy a šablony. Barvu opět můžete volit dle svých preferencí. 
6. Celé vaše dílo přelakujte bezbarvým lakem. Ten akrylové barvy na dřevu skvěle zafixuje a nemusíte se bát deště ani povětrnostních podmínek, pokud se rozhodnete umístit jej na venkovní dveře.
7. Nyní přichází část, kdy můžete svůj věnec dozdobit například sušenými květinami, pavoukem, sladěnou mašlí apod. 

Netradiční věnec na Dušičky

Chcete letos položit na hrob zesnulého něco trochu jiného, ale zároveň trvalého. Nechte se inspirovat naším věncem, který je úžasně jednoduchý, ale zároveň natolik unikátní, že se bude prostě skvěle vyjímat.

Co budete potřebovat?

• Dřevěná kulatina
• Svíčka
• Hřbitovní svíčka
• Kříž (nebo jiný motiv) z překližky
• Vhodné lepidlo

Jak na to?

1. Základem věnce je netradičně dřevěná kulatina. Dřevo je samo o sobě velice trvalým materiálem, takže si prostě vyberte tu, která se vám líbí. My nejvíce doporučujeme tu z břízy, protože vypadá prostě báječně. 
2. Musíte si dobře rozvrhnout kompozici. Co kde bude umístěno, aby to dobře vypadalo a při zapálení svíčky byl efekt co nejskvělejší.
3. Svíčku, hřbitovní lucernu a kříž k podložce jednoduše přilepte. Lepidlo vybírejte pečlivě, aby se vám pak nestalo, že při prvním podzimním větru, budete sbírat poházené svíčky a lucerny po okolí. 
4. Svůj věnec samozřejmě můžete doplnit o čerstvé, či sušené květiny, či jiné dekorace, které se vám budou líbit a váš věnec jenom podtrhnou.

Něco málo k historii

Již od nepaměti se vzdává hold zemřelým a to ve všech kulturách napříč světem. V českých zemích se slaví zejména Dušičky, ale v poslední době se do popředí dostává i ryze anglosaský lidový svátek  – Halloween.

Dušičky jsou lidovým svátkem se silně zakořeněnou tradicí. Plynule navazují na jiný křesťanský svátek – Slavnost všech svatých, který se slaví den předem, tedy 1. listopadu. V tyto dny se zpravidla navštěvuje hřbitov, či rodinný hrob a pozůstalí na své zemřelé vzpomínají pokládáním věnců na hrob a zapalováním svíčky. Naopak Halloween se slaví v noci 31. října. Je spojením pohanského svátku Samhain, římských pohanských svátků a křesťanské Slavnosti všech svatých. Komerčním se svátek stal až ve 20. století, kdy vznikl Halloween tak, jak ho známe dnes. Kolem roku 1950 se začaly objevovat lidé a děti oblečení do nejrůznějších masek a koledování.

Mezi oběma svátky však dochází k výraznému prolnutí. Staří Keltové slavili v noci z 31. října na 1. listopadu konec roku – tzv. Samhain. Ten byl hranicí mezi létem a zimou, ale také obdobím, kdy se stírá hranice mezi živými a mrtvými. Slavil se různě – lidé se pomalovali a oblékali do starých cárů, aby se ochránili před zlými duchy, nebo nechávali za okny zapálenou svíci (třeba ve vyřezávané řepě). S příchodem křesťanství se k oslavě konce roku přidala i oslava konce úrody. Keltové a Slované v té době ovládali celou střední Evropu a tak se předpokládá, že se Samhain slavil i na našem území, neboť kultura obou národů se intenzivně prolínala. S příchodem křesťanství se navíc u  původního Samhainu objevují i další tradice a zvyky, které zase přinesli například Slované, nebo Římané.

Rádi ladíte dům, či byt do ročního období. Pak jistě hledáte způsoby, jak originálně vyřešit letošní podzimní výzdobu. Jste nadšeni ze všech těch teplých barev a chcete si vnést trochu barevné přírody i do vašeho interiéru. Rozzařte domov svou osobitou atmosférou!

Co je na to potřeba?

• dřevěná bedýnka nebo dřevěný svícen
• zelené větvičky
• svíčky (počet záleží jen na vás)
• dřevěné ozdoby
• dýně (umělé, živé – je to jen na vás)
• LED světýlka
• podzimní bobule nejlépe v červené, či oranžové barvě, šišky
• zelená aranžovací kostka
• bodce pod svíčky (nemusí být)

Jak na to?

1. Vyberte si základ pro vaši dekoraci. Na stole se bude krásně vyjímat například dřevěný truhlík, nebo bedýnka. Obojí dodá vaší jídelně přírodní nádech. Pokud vás však ani jedno nezaujalo, tak zkuste například proutěný košík, který k tomuto účelu rovněž skvěle poslouží. Pokud se nechcete pouštět do nějakého veledíla, tak si jen dle vlastních představ můžete dozdobit dřevěný svícen, který vám domů vnese kousek samotného lesa.
2. Do truhlíku na dno můžete vložit kamínky, či zelenou aranžovací kostku, která poslouží jako základ pod aranžmá.
3. Nyní už se můžete vrhnout na samotné dekorování. Nejprve si truhlík, či bedýnku vyložte větvičkami dle výběru. Skvěle vypadají například smrkové, či borovicové větve, ale dobře poslouží i běžně dostupné větvičky z tújí.
4. Svíčky můžete na větvičky jednoduše přivázat, nebo použít bodce pod svíčky, které právě můžete zapíchnout do zelené kostky. 
5. Nyní už můžete na větvičky přivazovat, či jak jsme to udělali my, jednoduše pokládat ty nejrůznější ozdoby. Zde klidně zapojte děti, které vám ochotně budou dodávat inspiraci a rádi přiloží ruku k dílu. Doporučujeme doplnit truhlík, či bedýnku o sezónní bobuloviny, dýně nebo krásné dřevěné ozdoby, z kterých budou vaše ratolesti nadšené. Milovníci vintage stylu ocení i dřevěné ozdoby ve tvaru srdíček.
6. Třešničkou na dortu na vašem výtvoru budou LED světýlka, která celkový teplý dojem jenom podpoří.
7. Kreativitě se meze nekladou a vy můžete propustit uzdu fantazii.

Jednoduše a osobitě

Výroba podzimního truhlíku je jednoduchá a výsledek vás bude těšit mnohonásobně déle a rozhodně více. My se navíc držíme velice efektivního úsloví, že v jednoduchosti je krása, takže se nemusíte bát, i kdybyste byli ve výrobě dekorací úplný začátečník. Podle zdejšího návodu to s přehledem zvládnete.

Efektivní využití vlastního stylu

Ve výrobě dekorací můžete experimentovat a využívat sezónní produkty. Výroba domácích dekorací může být i skvělou terapií, nemluvě o báječném výsledku. Drobné dekorace navíc můžete použít jako velice osobní dárek, který potěší každou maminku, sestru, či babičku.

Pokud vás výroba bavila a vytvořili jste si skvělý kousek, na který se nemůžete vynadívat, tak se můžete těšit i na další články v podobném duchu. V příštím návodu naleznete výrobu skvělé závěsné dekorace v trochu strašidelném Halloweenském duchu.

Hřejivý přírodní materiál, jakým dřevo bezesporu je, si zaslouží i náležitou péči. Každý druh dřeva vyžaduje jiný dohled a někdy je to opravdu alchymie. V následujícím článku se však dozvíte vše potřebné, ať se můžete bez obav starat o své dřevěné výrobky, které se vám za to odvděčí dlouhou životností.

Jak odstranit lak ze dřeva

Co budu potřebovat: horkovzdušnou pistoli, špachtli, chemický odstraňovač barvy, smirkový papír, truhlářská škrabka, vibrační bruska

Nejčastějším problémem, se kterým se můžete při starosti o dřevo setkat, je odstranění starého nátěru ze dřeva. Rádi byste dřevu dodali nový lesk, nebo třeba kvůli změně interiéru potřebujete dřevo natřít úplně novým odstínem? Existuje hned několik tipů, jak odstranit starou barvu ze dřeva. Nejlépe vám v tomto ohledu poslouží teplo. K tomu vám bude skvěle nápomocna horkovzdušná pistole. Tou velmi snadno narušíte strukturu a zkrabatělý lak a barvu pak jednoduše seškrábnete špachtlí. Odstranění starého laku ze dřeva snadno dosáhnete i chemickým odstraňovačem. Jeho velkou výhodou je, že se dostane i do těžko přístupných míst a spár. Bohužel však zřejmě budete muset své snažení ještě několikrát opakovat. Odstranit barvu ze dřeva lze i mechanicky. Je to fyzicky náročnější, ale odměnou vám budou téměř nulové náklady. Smirkovým papírem lehce dosáhnete skvělého výsledku. Pro hrubší opracování použijte papír se zrnitostí 40 až 60 a pro pečlivější dobroušení a hladší opracování zvolte smirkové papíry o zrnitosti 100 a více.

Jak odstranit vosk ze dřeva

Co budeme potřebovat: fén, žehličku, savý papír, hadr, mýdlovou vodu nebo ocet, líh, technický benzín

Máte rádi hřejivou atmosféru, která k příjemnému dřevu neodmyslitelně patří. Pak jste zřejmě nejednou sáhli po svíčkách, které vám váš byt nádherně rozsvítily a provoněly. Bohužel se může stát, že vosk často ukápne kde nemá a váš krásný nábytek zdobí nevzhledná skvrna. Vosk lze velice snadno z povrchu odstranit teplem. Můžete použít žehličku, či fén, kterým povrch nahřejete a poté setřete. Pod žehličku ale vždy vložte savý papír, nebo klidně i starou látkovou utěrku, která vosk vsákne. Vosk samotný však není tím největším problémem. Pod voskem najdete ještě skvrnu, která jde v lepším případě setřít mýdlovou vodou nebo octem, v tom horším případě budete muset sáhnout po lihu, či dokonce technickém benzínu, který by si s parafínovými uhlovodíky obsažených ve svíčce měl hravě poradit. Bohužel poslední zmíněná technika není příliš vhodná na lakovaný nábytek, protože jej může nenávratně poškodit.

Jak odstranit lepidlo ze dřeva

Co budete potřebovat: chemický odstraňovač lepidla, hadřík, pomerančová kůra, majonéza, bílý ocet, aceton, fén, smirkový papír

Pokud se dřevem pracujete, můžete se setkat i s tím, že dřevo ušpiníte nějakým lepidlem. Rovněž i kreativita vašich dětí i vaše může na vašem dřevěném stole zanechat své nesmazatelné stopy. Občas si děti dokonce chtějí vyzdobit své dřevěné hračky. V této chvíli si můžete pomoct hned několika způsoby. Pokud chcete zvolit přírodnější a běžně dostupnou alternativu, tak použijte například majonézu, kterou nechte na lepidle chvíli působit. Podobným způsobem vám může pomoci i pomerančová kůra, či bílý ocet. Obojí nechte působit na znečištěném místě a poté setřete vlhkým měkkým hadříkem. Odstranění lepidla ze dřeva můžete dosáhnout i komerčními výrobky, které zakoupíte v běžných hobby marketech. Použít se dá samozřejmě i aceton. Pokud máte problémy s většími a zaschlými skvrnami od lepidla, tak opět použijte fén, který lepidlo změkčí, nebo smirkový papír o zrnitosti 600, jenž odstraní větší nános zaschlého lepidla.

Jak odstranit smůlu ze dřeva

Co budete potřebovat: Nůž, technický benzín, benzínový čistič, lak na opravu

Odstranění smůly ze dřeva je oříškem, který trápí nejednoho domácího kutila, nebo někoho, kdo si třeba koupil nové masivní dveře a pryskyřice se začala na produktu objevovat. Smůlu je nejlepší odstranit mechanicky pomocí ostrého nožíku, či škrabky. Při dočišťování se spolehněte například na benzínový čistič, nebo technický benzín. Odstraňování pryskyřice je bohužel problematické a málokdy se podaří nezničit povrchový lak. Pravděpodobně budete poté muset provést ještě jisté korekce dřeva, či samotného výrobku.

Jak odstranit plíseň ze dřeva

Co budete potřebovat: smirkový papír, na prevenci lak a impregnaci, chemické prostředky proti plísni

Kvalitu dřeva může výrazně snížit právě plíseň. Nejlepší je dřevo chránit tak, aby k plesnivění a vlhnutí vůbec nedocházelo. Proti natáhnutí vlhkosti účinně bojuje dobře zvolená impregnace a lak. Pokud se vám přesto plíseň objeví, tak na  odstranění plísně ze dřeva použijte chemické přípravky k tomu určené. Předtím je dobré pokusit se v rámci možností plíseň odstranit mechanicky pomocí škrabky, či nože. Poté použijte chemický odstraňovač plísně a následně dřevo ošetřete impregnací a lakem. Podobně postupujte i při odstranění mechu ze dřeva. Bohužel musíte počítat s tím, že tmavé stopy po plísni už ze dřeva jen tak nedostanete. Můžete pouze zabránit dalšímu šíření plísně.

Pravidelné čištění a údržba

Správné ošetření je základ. Samozřejmě se nesmí zapomínat ani na běžné čištění dřevěných povrchů. Dřevo otírejte nejlépe mírně navlhčeným hadříkem a používejte čistící prostředky určené přímo na dřevo. Například na nábytek existuje spousta prostředků, které odpuzují prach, nebo dokáží výrazně podpořit lesk, či barvu dřeva. Nezapomínejte, že dřevu příliš mnoho vody škodí. Proto dbejte například na řádně vyždímaný mop, či hadr. Dřevo se totiž, nejen že může zkroutit, ale často se do něj dostane právě plíseň.

Ptačí budku jistě ocení všichni ptáčci, kteří mají problém si v zimních měsících obstarat dostatek potravy. Navíc skvěle doplní vaši zahradu a když se pustíte do její výroby, budete mít o zábavu i odpočinek postaráno. S dětmi pak přes zimu můžete sledovat, jací ptáci vás navštěvují.

Návod na dřevěnou ptačí budku

Výroba dřevěné ptačí budky vyžaduje jen pár součástek a trochu zručnosti. Budete potřebovat:

• dřevěná prkna široká minimálně 12 cm,
• šroubky nebo hřebíky a
• šroubovák nebo kladívko.

Stejně široká prkna seřízněte tak, abyste měli:

• prkno dlouhé 30 cm,
• prkno dlouhé 25 cm,
• 2x zkosené prkno s délkou stran 25 a 30 cm,
• čtvercové prkno na dno,
• obdélníkové prkno na střechu.

Rozměry jsou pouze orientační a odvíjí se i od velikosti dna, respektive druhu ptáčka. Do kratšího prkna vyřízněte otvor, kudy mohou ptáci vletět do krmítka. Teď už stačí prkna pospojovat, jak vidíte na obrázku.

Návod na ptačí krmítko ze dřeva

Jednodušší verze je pak dřevěné krmítko. Není třeba tolik vyměřovat a na základní krmítko budete potřebovat jen 4 prkna, která stlučete nebo sešroubujete dohromady. Krmítko není vhodné pro každého ptáka, ale například kos nebo drozd, kteří staví hnízda ve stromech, si s ním vystačí.

O trochu složitější varianta bude se stříškou z 5 prken. Místo dvou plných stran můžete použít 4 podstavce, krmítko pak bude přístupné ze všech úhlů.

Další ptačí budky

Nechcete se pouštět do práce se dřevem? Jako krmítko dočasně poslouží i nejrůznější věci, které najdete doma. Starý květináč, hrneček, i různé obaly od potravin. Na našem e-shopu si pak můžete vybrat budky i krmítka ze dřeva a v zimě je jen udržovat.

Rozměry ptačí budky

Jak velká by ptačí budka měla být? Záleží na druhu ptáčka, pro kterého budku stavíte. Ty nejmenší potřebují budku se dnem o velikosti 12×12 cm, pro větší ptáčky bude potřeba i budka se základnou 30×30 cm.

Dalším důležitým rozměrem je pak velikost vletového otvoru. Opět záleží na druhu ptáka a čím větší budka, tím větší je i otvor. Nejmenší začínají na cca 3 centimetrech. Na webu České ornitologické společnosti najdete nejběžnější rozměry budek, včetně vletových otvorů.

Kurzy pletení a háčkování jsou pro všechny, kdo touží po kreativním, zábavném a užitečném způsobu, jak trávit čas. Nezáleží na tom, jestli jste začátečník nebo pokročilý, máme kurz, který vyhovuje všem.

Vyberte si kurz, který je vám šitý na míru. Nabídku kurzů, ve spolupráci s těmi největšími odborníky na kreativní ruční práci, neustále rozšiřujeme.

ŠaHáDO

Tvořím online i offline kurzy háčkování pro začátečníky i pokročilé. Kurzy na živo pořádám v Brně, příležitostně v Ivančicích a v Milovicích. Ve svých kurzech uplatňuji koncept Vědomého háčkování, který propojuje mindfulness principy a principy senzorické terapie s rukodělbou.

Martina Mašková alis Ježina

Je tady podzim. Protivirová opatření se pořád zpřísňují, ale je to i sychravé počasí, co nás teď zachumlané v dece a s čajem v ruce nutí sedět doma. Upečme si k tomu něco dobrého! Pečení krásně provoní celou domácnost a zahřeje. A jako bonus si pak smlsneme – co třeba na domácím pečivu?

Proto jsme poprosili naše zákazníky, aby s námi sdíleli zaručený recept na domácí chleba.

Děkujeme za inspiraci, milé dámy!

Pšeničný kváskový chléb s černým pivem podle Štěpánky

Ingredience

• 200g žitného rozkvasu
• 100g tmavého piva
• 350 – 400g vlažné vody
• lžíce kmínu
• hrstka semínek (slunečnice, dýně, len)
• 100g celozrnné pšeničné mouky
• 400g hladké pšeničné mouky
• 2 lžičky soli

*TIP: Mouku přidejte až po zamíchání ostatních ingrediencí a nechejte těsto pracovat. Až po dvou hodinách přidejte sůl.

Postup

Promíchané ingredience nechejte ideálně zpracovat kuchyňským robotem (stejně dobře vám poslouží i domácí pekárna). Chce to cca 10 minut intenzivního hnětení, dokud těsto není hladké a nelepí se na stěny misky. Potom nechejte těsto 3 hodiny kynout, a to buď na vlhké desce nebo v keramické míse. Během kynutí těsto podeberte a několikrát přeložte. Pak si vystelte ošatku lněnou utěrkou, vysypejte pohankovou moukou a na půl hodinky nechejte těsto v pokojové teplotě. Pak ošatku přesuňte do lednice, kde bude kynout 8 hodin (tedy ideálně přes noc).

Pečení

Troubu rozehřejte na 250°C, těsto shora nařízněte a dejte péct na 10 – 15 minut. Pak zkontrolujte, zda kůrka příliš netmavne, a pokud ano, přikryjte chleba shora alobalem. Snižte teplotu na 180ᵒC a pečte dalších 15 – 20 minut.

*TIP: Pokud máte kámen na pečení pizzy, použijte ho. Kůrka bude nepřekonatelná!

Žitný kváskový chléb podle Hanky

Ingredience

• kvásek
• 200g žitné mouky
• 200g vody
• 400g žitné mouky
• 250g vody
• 13g soli
• 0,5g kmínu

Postup

Nejprve si udělejte rozkvas – do kvásku přidejte vodu a mouku (v poměru 1:1). Rozkvas dejte na  24hod odpočívat do lednice. Pak do něj vmíchejte ostatní ingredience a vypracujte těsto. To nechejte 3 hodiny kynout v misce. Po vykynutí je vyklopte na plech a hurá do trouby!

Pečení

Troubu rozehřejte na 220°C a dejte péct na 18 minut.

*TIP: Po upečení chléb potřete vodou se solí. Kůrka se pak bude krásně lesknout.

Klasický kváskový chléb podle Anety

Ingredience

• mouka
• kvásek
• sůl (nebo bylinková sůl)
• voda
• kmín

*TIP: Přidejte lněné nebo slunečnicové semínko podle chuti.

Postup

Z ingrediencí vypracujte těsto a nechejte ho kynout ideálně do druhého dne. Po vykynutí vypracujte chléb a na dalších několik hodin nechejte kynout v ošatce. Můžete nechat kynout klidně až do dalšího dne, ale na chladnějším místě. Ošatku nezapomeňte pomoučit nebo vyložit pomoučeným pečicím papírem.

Pečení

Těsto vyklopte na plech a pečte 10 minut v troubě vyhřáté na 250°C. Poté stáhněte na 200°C a pečte dalších 20 minut.

*TIP: Do trouby ke chlebu přidejte ještě hrnek s vodou, pára pomůže pro chleba vytvořit ještě lepší pečící prostředí.

Tak co, zkusíte si upéct chleba doma? Mrkněte na naši nabídku ošatek a chlebníků!

Dětská dřevěná postýlka se nám neodmyslitelně pojí s kolotočem, který výrazně podporuje vývoj miminka a motivuje děťátko k pohybu. Nemusíte kupovat předražené kolotoče, hračky pro děti lze pořídit doslova za hubičku, stejně jako kolotoč, který si vyrobíte sami. Nejen, že z něj budete mít větší radost, ale také vás oslní minimalistickým designem. Pojďme na to!

Jak vyrobit dřevěný kolotoč nad postýlku

Nemůžete najít takový dřevěný kolotoč nad postýlku pro miminko, který by vám vyhovoval? Není nic snadnějšího, než si vyrobit dřevěnou dekoraci přesně podle vašich představ. Přinášíme vám zaručený návod, kde můžete naplno popustit uzdu fantazii. Navíc považujeme DIY výrobky ze dřeva za velice originální dárky pro (nastávající) maminky. 

Co budeme potřebovat

• Polotovary ze dřeva – výřezy z překližky a kříž z překližky/dřevěný kolotoč k dotvoření

• Provázek a nůžky

• Akrylové barvy se štětcem

• Dřevěné korálky

Postup

1. Nejprve si vybereme komponenty, které na dřevěný kolotoč využijeme. U nás na e-shopu ČistéDřevo.cz můžete vybírat hned z několika typů překližkových výřezů, které můžete využít. Doporučujeme rovněž na kolotoč přivázat dřevěné korálky.
2. Dřevěné výřezy namalujeme vhodnými akrylovými barvami. Co se týče barevné škály, tak vám doporučujeme si přečíst odstavec níže, kde se toho o barvách v dětském pokoji dozvíte mnohem víc. My jsme zvolili velice jemnou pastelovou a tím pádem i uklidňující barevnou paletu.
3. Po zaschnutí barev můžeme již pomocí provázku vázat jednotlivé výrobky z překližky, dřevěné korálky, drahé kameny a mnohé další komponenty, které si zvolíte a připevníme je na dřevěný kříž. Pokud si nejste jisti, vřele doporučujeme zhlédnout náš videonávod níže.
4. Dávejte si pozor, abyste vše měli dostatečně dobře připevněné pomocí provázku. 
5. Kolotoč oživí a doplní každou dětskou postýlku a je krásnou dřevěnou dekorací ve velice minimalistickém duchu, jež zapadne do jakéhokoli dětského pokoje.

Jaké barvy jsou do pokojíčku nejvhodnější

Možná se ptáte, jaké barvy při výrobě kolotoče zvolit. Spousta rodičů volí výrazně barevné a hrající kolotoče nad postýlku a nad barvami příliš nepřemýšlí. Pojďme se společně podívat na účinky jednotlivých barev na lidskou a v tomto případě zejména dětskou psychiku. Zmiňme ještě, že existují certifikované barvy, jež slouží i pro styk s potravinami, jsou sice dražší, ale pro dětské hračky a dekorace i nejvhodnější. Pokud se tedy na DIY výrobu chcete vrhnout, kupte si vhodné barvy.

• Černobílé kombinace – přibližně do třetího měsíce věku novorozenci vnímají zejména černobílou kombinaci. Pokud tedy kolotoč tvoříte pro novorozeně, tak doporučujeme použít pár prvků právě v této kombinaci (po pár měsících samozřejmě můžete komponenty přebarvit nebo vyměnit).
• Pastelové barvy v jemných odstínech podle prokázaných výzkumů malá miminka uklidňují a dopřávají jim pocit bezpečí. Pokud nejste fanoušky klasické růžové, případně blankytně modré, můžete sáhnout po jiných pastelových odstínech – levandulové, mátové, či béžové.
• Modrá, zelená a případně i fialová barva velice uklidňuje a snižuje puls. Doporučuje se tedy pro velmi aktivní děti, které se neumí zastavit. Znáte to z domu taky?
• Žlutá barva je velice sporná. Podle vědeckých výzkumů byly malinké děti v pokoji s prvky žluté daleko neklidnější a plačtivější. U větších dětí je ale zase prokázáno, že podporují apetit. 
• Teplé a sytější odstíny červené, růžové a oranžové podporují aktivitu a hrubou motoriku. Hodí se proto zejména pro pasivnější děti, které je třeba mírně povzbudit.

Výhody dřevěných doplňků do dětského pokoje

Již jsme si řekli něco k barvám, které se do dětského pokoje nejvíce hodí. Stejně jako na vhodně zvolené barvy, bychom se ale měli zaměřit i na materiál. My samozřejmě preferujeme dřevo. Jaké jsou jeho největší výhody?

• Dětské postýlky v dřevěném provedení jsou nezávadné a tím pádem i bezpečné.
• Výrobky ze dřeva mají prokazatelný pozitivní dopad na lidskou psychiku. (Více o vlivu viditelně dřevěného povrchu v interiéru na člověka.)
• Ať přemýšlíme, jak přemýšlíme, tak jsme stále více přesvědčení, že dětský nábytek ze dřeva a bytové doplňky vypadají v interiéru nejlépe.
• Dřevěné hračky pro miminka výrazně podporují představivost. 
• Dekorace a bytové doplňky s vůní dřeva vytvoří z dětského pokojíčku harmonické místo, na které bude radost pohledět.

Hledáte-li inspiraci, jak si vybavit dětský pokoj pomocí výrobků ze dřeva a nejrůznějších dekorací a vychytávek, tak se podívejte na naše inspirace na webu, případně na náš Pinterest, kde najdete spoustu vychytávek a tipů, jak vybavit nejen dětský pokojíček.

Úroda sklizená, sklepy připravené. Nastal čas zpracovat plodiny, které jste během sezóny pracně obstarávali. Víte, kteří pomocníci jsou ti praví? Poradíme i chutný recept na nakládané zelí!

Kvašené zelí nahradí polovinu vaší lékárničky

Ač se to nezdá, zelí je opravdový pomocník nejen při přípravě oběda, ale také při různých zdravotních potížích. Hravě srovná vaše zažívání, poradí si se zácpou nebo odhání bolesti. Příznivě ovlivňuje způsob myšlení, obohacuje imunitní systém o vitamin C a snižuje riziko rakoviny prsu. Zelí tohle všechno dokáže díky obsahu probiotických látek a velkému množství vitamínů.

Věděli jste, že…

… zelí se začalo pěstovat v Evropě již 1000 let před naším letopočtem?

Jak na výborné kysané zelí?

Postup a příprava není tak snadná, jak se na první pohled zdá. Potřebujete k tomu velké množství času a sebekázně, abyste některé fáze nezanedbali. S některými pomocníky to ale půjde jedna báseň – využijte například krouhač na zelí, dřevěné prkénko, nádoby na zelí či kvalitní nůž.

Co budete na kvašení zelí potřebovat?

• Zelí v libovolném objemu (podle objemu si vyberte nádobu)
• Krouhač zelí
• Sůl (dává se zhruba 40 až 200 gramů na 10 kilogramů zelí)
• Koření dle chuti (kopr, kmín, hořčici)
• Nádobu na kvašení zeleniny/dřevěný sud na zelí
• Čisté vyvařené plátno
• Něco těžkého na zatížení (například kámen)

Než začnete…

Ideální je smíchat připravené zelí s kořením ještě před natlačením do nádoby na zelí. Získáte říznější chuť.

Pusťte se do díla!

1. Očištěné a omyté zelí zbavené horních lupenů nakrouhejte. Doporučujeme vám krouhač na zelí se čtyřmi břity. Čepele jsou velmi ostré a práce vám půjde pěkně od ruky.
2. Nakrouhané zelí namačkejte do vybrané nádoby.
3. Každou vrstvu pečlivě udusejte. K udusání zelí je nejlepší tlouk na zelí. Uvolní šťávu a poskytne více místa v nádobě pro další dávku zelí. Pokud nemáte zelí již ochucené, nezapomeňte osolit. Přebytečnou šťávu odeberte, ale nevylévejte! Ještě se vám bude hodit.
4. Pomocí kráječe zelí takto naplňte celou nádobu. Pokud na povrchu není dost šťávy, dolijte tu odebranou. Pak zelí přikryjte vyvařeným plátnem, zakryjte pokličkou a zatižte kamenem.

Nakonec nechte nádobu na kvašení zelí týden v teple. Doporučujeme zhruba 18 °C. Poté nádoby na kvašení zelí přesuňte do chladného sklepa. Během prvního týdne kontrolujte, zda je zelí dostatečně ponořené. Pokud ne, dolijte teplou vodu. První dávku domácího zelí si můžete vychutnat už po měsíci!

Budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám zelí připravovalo, a jak chutnalo. Přejeme vám úspěšnou nakládací sezonu a dobrou chuť! A pokud máte tipy na kvašení jiné zeleniny, sem s nimi! Pro další skvělé nápady nejen do kuchyně sledujte náš Pinterest.